Grausam tiše bez slova seděl na svém koni. Skryt ve stínu stromů sledoval dění pod ním. Jeho muži vyrazili do útoku a nezbývalo dlouho, než svou dnešní kořist uzavřou do obklíčení. Grausamovi zbojníci měli navrch nejméně o deset mužů. Velitel lapků se nedočkavě zavrtěl v sedle a lehce popohnal svého koně vpřed.
Hlavní část potyčky se odehrávala v neprostřední blízkosti vozů a tam také Grausam mířil. Už dlouho neměl šanci smočit svůj meč v krvi a tu dnešní si nehodlal nechat ujít.
Jirchář i Jan shodně zamířili krýt křídla jejich obranné pozice v naději, že zabrání obklíčení. Počty nehráli na jejich straně, ale na to už byl Émporos se svými muži zvyklý. Meče jen řinčeli, koně ržáli, prach cesty se vířil a do toho všeho tekla krev a smáčela zbraně soupeřících mužů.
Grausam dorazil přidat svůj meč k ostatním právě včas. I přes početní převahu začala loupežníkům mizet půda pod nohama a obchodníkova družina je tlačila k ústupu. Černě oděný jezdec na výstavním temně zbarveném koni se do boje přiřítil jako uragán a průběh boje zase obrátil zpět ve prospěch útočníků.
Jan už před nutnou chvílí slezl z koně, aby se přidal do nejostřejšího boje u kraje cesty. Teď měl plné ruce práce s dvěma ostřílenými bojovníky neodbytně dorážejícími na jeho obranu. Émporos v zápalu boje začal pořvávat v jeho rodné řeči a kromě ran jeho netypicky prohnutou zbraní zasypával protivníky i přívalem nadávek. Jirchář zamířil na Grissonantovi za linii, aby nabral dech a i zhodnotil situaci.
To nejhorší si jim podařilo odvrátit. Lapkům se nepodařilo je zahnat do obklíčení ani zatlačit ke srázu, který už nebylo jak překročit, když byl most zničen. Jirchář popohnal svého oře, aby lehce změnil svůj výhled. Potyčka už dávno přerostla v něco ostřejšího, než bývalo zvykem. Útočící měli šanci přes zimu tasit meče jen sami proti sobě a teď, když se naskytla šance k boji, prahli po krvi. Obvyklý ústup lapků po odražení prvních pár útoků se nekonal. Jednoduché vítězství už bylo dávno v nedohlednu, protože obránci nehodlali nechat svůj život lacino.
Jirchář pohledem spočinul na černém jezdci na opačné straně linie. Mladík v něm po chvilce hmouření očí neomylně poznal vůdce lapků, který ho tenkrát přepadl a zajal. Pohledy obou mužů se střetli v němé výzvě.
Grissonant zaržál a vyrazil do rychlého klusu. Jeho temně zbarvený oponent vyrazil také. Oba muži se řítili na svých ořích proti sobě a oba meče vyměnili za kopí. Jezdci se ocitli vedle houfu jejich zápolících druhů. Už je nic nedělilo od střetu. Několika havranům už nedočkavě kroužících nad jejich hlavami by to mohlo připomínat turnajové klání. Dva jezdci jedoucí proti sobě, každý v plné zbroji s kopím v jedné ruce a štítem v druhé. Toto klání však bylo na život a na smrt. Smrt nebo vítězství. Jiná cesta pryč nebyla.
Ozvalo hlasité třesknuti, jak udeřili kopí do štítů. Ani jeden z rytířů nezakolísal a hned se řítili proti sobě znovu. Tentokrát Jirchář zamířil svůj úder lépe než protivník a shodil ho ze sedla.
Grausam pád nečekal. O kopí i štít přišel během pádu a meč ho při tvrdém dopadu naštěstí nijak nezranil. Velitel lapků si v návalu vzteku nevšímal bolesti, obratně vyskočil zpět na nohy a tasil meč. Právě včas. Jirchář se znovu řítil proti němu na svém koni.
Mladý rytíř sebevědomě popohnal svého oře a připravoval se k úderu, poslednímu úderu, kterým hodlal souboj ukončit. Jeho protivník ho však zaskočil. Přesněji řečeno zaskočil mladíkova koně Grissonanta. Grausam se sebevražedně vrhl pod kopyta šedáka. Grissonant zmaten nenadálým průběhem událostí, se pokusil zpomalit a uhnout, díky tomu zakopl, a i se svým jezdcem se skácel k zemi.
Jirchář i k vlastnímu překvapení přečkal pád bez větších zranění a jen díky čirému štěstí se neocitl s rozdrcenými kostmi mezi zemí a svým koněm.
Oba bojovníci už stihli vyskočit ze země a obezřetně začali kroužit okolo sebe. Grausam byl rozzuřený jako nikdy. Ještě snad nedonošené mládě mu dělá potíže. S takovým mlíčňákem by měl zatočit jedna báseň.
Mladší z rytíř naopak s chladnou soustředěností čekal, co přijde.
Nemusel čekat dlouho. Grausam se několika rychlými kroky přiblížil k němu, naznačil falešný úder shora a místo toho obloukem sekl zespoda. Jirchář jen tak tak uhnul a vykryl navazující úder. Lapka souboj málem vyhrál několika prvními údery.
Jirchář ustupoval a kryl se před jedním úderem za druhým. Věděl, že se ho jeho protivník snaží udolat svou brutální silou a rychlostí. Kdyby v nejbližší chvíli nepřešel do protiútoku dost možná by této taktice podlehl.
Příležitost k tomu se mu naskytla několik vteřin poté. Grausam lehce zpomalil, aby nabral dech, ale mladý rytíř víc nepotřeboval. Okamžitě využil své šance a sérií rychlých seknutí se dostal do protiútoku. Teď byla naopak zkoušce vystavena obrana loupeživého rytíře.
Tímto způsobem ještě nutnou chvíli souboj pokračoval, než se naskytla Jirchářovi neopakovatelná šance. Grausam se dostal do pozice, kdy mu do očí přímo svítilo Slunce, a naopak mladíkovu hlavu obdařovalo téměř až svatozáří odrážející se od jeho zbroje i meče.
Jirchář tlačil opatrnými, však ale důraznými údery zbojníka vzad, když mu štěstí nahrálo do karet. Grausam došlápl na ztrouchnivělou větev, která se pod jeho nohou prolomila. Chvíle nejistoty trvala jen zlomek vteřiny, ale Jirchář jí naplno využil. Svého protivníka zaskočil několika rychlými seknutími a ještě trochu vyvedl z rovnováhy bodnutím.
Grausam nápor ustál a znovu nabyl i ztracenou rovnováhu, avšak jeho zbroj začalo barvit do ruda několik výrazných skvrn od krve, a i jeho pohyby byly najednou pomalejší. Velitel lapků rozzuřeně přešel do protiútoku. To se mu ale stalo osudným. Snad kvůli zraněním či neopatrnosti nechal Grausam v jednu chvíli svůj levý bok nechráněný a Jirchář toho okamžitě využil.
Jedním podlouhlým úderem zasadil hlubokou ránu do protivníkova trupu a poslal ho k zemí. Mladík ani chvilku neváhal. Prudkým kopnutím odzbrojil protivníka a následujícím bodnutím mečem navždy utišil jeho srdce.
Jirchář pořád rozkročený nad mrtvým tělem vůdce lapků, stočil pohled k hlavní bojové vřavě. Řady lapků byly výrazně řidší než předtím a mladíkovi druzi ve zbrani je měli téměř na lopatkách. Mladý rytíř si nemohl pomoct a za svého bojového křiku vítězně zvedl meč do výše.
Pozornost několika lapků v zadní linii s morálkou zdrcenou padlými těly svých druhů se stočila k podivné postavě nedaleko nich křičící do zvuků boje. Téměř okamžitě se začala šířit zpráva, že velitel padl. Temný, krutý Grausam, který pro většinu svých bojovníků ztělesňoval chodícího ďábla z masa a kostí, padl. Nejstrašnější z bojovníků je mrtev.
Zanedlouho se lapkové dali chaoticky na ústup a k Jirchářovu vítěznému křiku se přidali i jeho další spolubojovníci.
Émporova karavana pokračoval v cestě dalšího dne. Před odjezdem od zříceného mostu své spolubojovníky pohřbili a hroby označili malými kamennými ornamenty. Lapky bez slitování jen spálili. Jan i Jirchář střetnutí přežili bez nějakých větších zranění a i Émporos si z boje odnesl jen pár nepříliš hlubokých jizev. To se však nedalo říci o několika zraněních mužích vezoucích se na vozech a zavinutých do přikrývek.
Přepadení i pád mostu je zpomalil o několik dní, museli vystoupat podél proudu výše do hor a až tam najít příhodný brod, ale i tak se cesta blížila ke svému cíli. Čas ubíhal za klapotu kopyt, vrzání kol vozů, zvuků lesa a vůně čerstvě napadaného jehličí. Mezi všemi muži se nesla tichá, nikým nezmíněná vlna ostražitého napětí.
Žádné další komplikace cesta však nepřinesla. Po namáhavém sestupu po nepříliš udržovaných cestách podemletých čerstvě roztátým sněhem, sestoupili z hor do údolní plošiny v centru tohoto severního kraje. V několika nejbližších vesnicích se jim podařilo získat zásoby jídla a i pomoc místního šamana pro zraněné muže.
Po kratší přestávce v jedné z příhorských vesnic, tak zapadlé že se jí její obyvatelé ani neobtěžovali dát jméno, se napojili na zemskou cestu a vyrazili vstříc poslední části cesty do města Nordhavenu.
Dvanáctého dne jejich cesty z horského městečka Turaly dorazili, i přes všechna příkoří, k pevnosti Hubertál, která chránila vstup do údolí, na jehož konci se vévodilo vznešené město Nordhaven, a kupce Émpora dělil jen krůček od dosažení města, které pro jeho lid bylo koncem známého světa.