Jedinečné stroje: série Entwicklung

S čím dál rozsáhlejším využití tanků Panther, Tiger a Ferdinad si Němci stále více uvědomovali, že takhle to dál nepůjde. Tanky sice byly v boji velmi účinné, jenže byly zároveň otřesně poruchové a časově nákladné na výrobu. Vojáci je na frontě často nebyli schopni opravit, především kvůli přílišné složitosti a faktu, že jednotlivé typy měly společné jen minimum dílů. V květnu roku 1942 bylo nařízeno řadě výrobců, aby začali pracovat na sérii Entwicklung (tzn. vývoj), která by stávající vozidla zjednodušila a zefektivnila jejich výrobu a působení na bojišti.

Konstruktér Ernst Kniepkamp stál za většinou návrhů série E. Po válce byl zproštěn viny a věnoval se vývoji převodovek pro osobní vozidla a zemědělskou techniku.

E-5

Čísla na konci názvu znamenala, kolik bude tank vážit, tudíž váha E-5 se měla pohybovat mezi 5-10 tunami. Měl se stát hlavním představitelem lehkých tanků, průzkumných vozidel, lehkých stíhačů a obrněných transportérů. Kvůli co nejnižší hmotnosti se ani nepočítalo s věží, kanón měl být uložen v přední části korby. O tomto typu existuje minimum informací, tudíž je i možné, že je to pouhý výmysl.

Pravost tanku je sporná, tudíž to berte s nadsázkou.

E-10

Stroje E-10 se měly stát náhradou za ukořistěné Panzery 38(t), u kterých by se víceméně jen upravil podvozek a (t) na konci názvu (t jako tschechisch, tedy český) by se změnilo na (d), jako deutsch. Vozidla měla vážit mezi 10-25 tunami a měla využívat 4 překrývající se kola z King Tigeru. Tato třída měla nahradit tanky Jagdpanzer 38(t) a sloužit jako základ pro nové stíhače tanků Waffentrager s těžšími kanóny.

Tanky na bázi E-10 měly být především velmi rychlé a co nejméně nápadné.

E-25

S tímto typem se už dostáváme k více známým strojům. Jednalo se o těžší verzi E-10, vážící mezi 25-50 tunami. Pancéřování bylo podobně slabé jako u předchozích typů, pro stíhače by to ale nebyl problém. Hlavním úkolem těchto tanků by bylo kradmé ostřelování z úkrytu, nikoliv čelní střety. Hlavní zbraní bylo klasické 75 milimetrové dělo, kterým byly vybaveny tanky Panther a Panzer IV a které bylo na svou dobu velmi účinné. Dělo se nacházelo více na straně a mělo být kryté tlustým pláštěm, stejně jako u předchozího E-10.

Design E-25 nápadně připomíná československého Hetzera.

E-50

E-50 měl nahradit všechny stroje na bázi tanků Panther a Tiger I. Měl mít o něco delší korbu než Panther, prakticky se ale dá říct, že byla identická s tou z Tigra II. Ve srovnání s Pantherem se snížilo množství práce potřebné na výrobu, takže se tank dal vyrobit rychleji a levněji. E-50 využíval věž z Panthera Ausf. F i stejný 88 milimetrový kanón. I přes hmotnost mezi 50-75 tunami se měl tento hybrid Panthera a Königstigera pohybovat rychlostí až 60 km/h.

E-50 mohl představovat zvrat na bojišti, protože by byl spolehlivější a dal by se vyrábět rychleji, než jeho předchůdci.

E-75

Standardním těžkým tankem který měl nahradit tanky Tiger II a Jagtiger se měl stát právě E-75. Měl se vyrábět na stejných linkách jako E-50, takže by oba tanky sdílely většinu součástek a měly i stejný motor. Kvůli vyšší hmotnosti se maximální rychlost snížila na 40 km/h. Oba stroje měly mít stejnou jak věž, tak i dělo a optický dálkoměr pro lepší přesnost. Oproti tanku Tiger II měl E-75 korbu nakloněnou pod větším úhlem a tlustší pancíř, méně zkušenému oku by se však oba tanky mohly jevit jako totožné.

E-75 byl vlastně jen lehce pozměněný Tiger II.

E-100

Tank E-100 je nejspíš nejznámější z celé série. Mělo se jednat o náhradu za Mause, který byl příliš složitý na stavbu a v praxi ne moc užitečný. Vývoj E-100 začal už v roce 1944 a probíhal souběžně s vývojem Mause, byl však později upozaděn. Tehdejší německý lídr věřil, že blížící se porážku můžou odvrátit jen stále těžší zbraně, proto dal radši přednost tanku Maus. Do konce války tak vznikla jen korba, kterou si odvezli Britové a kterou později sešrotovali. Jako věž měla sloužit vylepšená verze té z Mause. Hlavní zbraní mělo být stejné 128 milimetrové dělo z tanku Maus, podle jiných plánů mělo jít o 150 milimetrovou houfnicí. Co je opravdu zajímavé je fakt, že i když návrh tanku zhotovila firma Krupp (která měla bohaté zkušenosti s vojenskou technikou) tak stavbu nakonec dostala za úkol firma Adler, která vyráběla osobní vozidla a s tanky měla jen malé zkušenosti.

Takto by s největší pravděpodobností vypadal kompletní E-100.
Korba v porovnání s člověkem.

Z celé série se nakonec dostal nejdál projekt E-100. Podvozek stroje začali montovat až 15. ledna 1945 ve městě Haustenbeck v severozápadním Německu. Zde ji našli postupující Spojenci a odvezli do Británie k přezkoumání a následnému rozebrání. Z ostatních typů zbyly jen plány, z velké části zničené Němci, aby nepadly do rukou Spojencům. Nejsou proto známé příliš velké podrobnosti a specifikace jednotlivých typů.

Pokud jsi tento článek přelouskal až sem, tak musíš být nadšenec do techniky jako já. Více podobných článků je k mání zde 😉

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *