Poklidné podzimní paprsky slunce doprovázené občasnými závany větru, který se proháněl ulicemi celého města a pohrával si se spadaným listím stejně jako s šálami a klobouky procházejících, idylicky zapadávali do celého obrazu toho času. Podzimní listí unášené závany větru se míhalo sem a tam a prolétalo mezi lidmi spěchajícími po nedalekém bulváru, vystavovalo se pohledům přemítajících návštěvníků kaváren ukrytých v teple svých oblíbených podniků i nedočkavých zákazníků mnoha malých obchůdků lemujících společně s těmi kavárničkami, divadly klasickými i moderními, muzei pyšnícími se kuriozitami všeho druhu a mnoha dalšími podniky lákajících přes své výlohy všechny procházející.
Za jednou z mnoha výloh na této hlavní třídě se skrývalo malé, nenápadné kloboučnictví vyhlášené po celém městě i mimo něj. Kdokoliv, kdo by vešel dovnitř dveřmi pod pyšně si visícím vývěsným štítem, by se ocitl v malém samovolně si žijícím světě nádherného ba možná i starožitného dřevěného interiéru reprezentativního obchůdku a malé však mistrovsky vybavené dílny za ním. Králem i bohem v tomto světě byl postarší mistr Kloboučník pečlivě se s láskou věnující svému řemeslu. Toto však není jeho příběh.
Je to příběh jednoho klobouku, klobouku jménem Cylindr, který se dlouhá léta nacházel ve výloze našeho malého kloboučnictví jako důkaz a příklad řemeslného mistrovství svého majitele. Tento Cylindr si podle svého mínění zatím žil pohodlným, klidným a téměř nerušeným životem.
To se však jednoho dne nenadále změnilo, když byl obchůdek vykraden několika ušpiněnými synky ulice. Vykraden je možná silné slovo. Jediné co zmizelo byl právě tento Cylindr. A tak se stalo, že nejlepší práce mistra Kloboučníka se dostala z výlohy jistě trochu přetopeného obchůdku do větrných a mrazivých krajin městské ulice.
Klobouk Cylindr ale v rukách svých nových uličnických majitelů příliš dlouho nepobyl, když chlapci zjistili, že svůj lup nikde nesmění ani za sousto něčeho teplého do úst, ale dočkají se jen otázky, ,,Kdeste k tomu zatraceně nóbl klobouku přišli, vy zlodějíčkové,“ rozhodli se ho prodat.
Snad osudem či náhodou šel kolem zrovna jeden mladík. Mířil do jednoho vyhlášeného podniku vysoce mimo peněžní možnosti někoho čerstvě dostudovaného jako on. Měl se tam sejít s několika bohatými gentlemany a pokusit se je přesvědčit, že pokud vloží do jeho nápadu svůj kapitál, mohou a pravděpodobně vydělají velkou hromadu peněz. V koutku své mysli samozřejmě toužil, aby tento oběd také vedl k tomu, že jednou bude moct přehazovat své vlastní peníze vidlemi stejně jako tito gentlemani. Proto se na nadcházející schůzku připravil ve všech ohledech. Ke svému podnikatelskému nápadu si připravil mnoho podkladových materiálů včetně působivých diagramů a většinu svých posledních peněz z univerzitního stipendia utratil za vhodné oblečení k tak důležité životní příležitosti, jediné co mu však chybělo byl kvalitní klobouk, ale i k němu mu osud dopomohl.
A tak zvratem svého dosud poklidného života překvapený klobouk Cylindr podruhé změnil majitele. Z několika otrhaných synků ulice na mladého Kapitalistu. Obědová schůzka Cylindrova nového majitele vyšla na více než výbornou. Během několika let se podařilo neznámému mladíkovi vybudovat prosperující podnik slovutného jména, který se dostal svými úspěchy na nejeden novinový titulek.
Díky tomu se stalo, že Cylindr původně určený jen pro světlo olejnic ve výloze jednoho malého kloboučnictví okusil velkého světa lidí. Byl u otevření první i sté továrny podniku mladého Kapitalisty, byl u toho když se jeho majitel zamiloval do dcery svého výrazně zkušenějšího konkurenta i jejich svatby a následné svatební cesty kolem světa, byl u narození všech jejich dětí. A když nejstarší syn, teď již spíše starého než mladého Kapitalisty, získal diplom na prestižní univerzitě a byl svými rodiči vypuštěn do dravého dění světa, dostal od svého otce na svou pout´ životem jeho klobouk jako připomínku svého rodného hnízda, i tedy se stal Cylindr společníkem tohoto mladého muže.
Syn Kapitalistův, mladík plný ideálů a touhy zlepšovat svět, se při svých studiích seznámil s mnoha lidmi podobného pohledu na svět a společných ideálů. Tyto dvě skutečnosti a bezpočet bezesných nocí plných debat a chodu světa a doprovázených ještě více vypitými poháry vedly k zrození nové politické strany, v níž se stal náš mladý Idealista, syn Kapitalistův, díky své bystré hlavě, neutuchajícímu zápalu pro věc a zvláštní auře kolem jeho osoby způsobenou tím jeho kloboukem jedním z místopředsedů.
Léta plynula dál a mladý Idealista nebyl už tak mladým, však byl pořád věrný svému životnímu souputníku Cylindrovi, prošel si mnoha životními zkušenostmi, zápoleními i nepříjemnostmi, ale jako správný syn svého veleúspěšného otce byl i on neustále odhodlán stoupat až ke hvězdám. Díky své tvrdé práci, nic neutuchajícímu zápalu pro věc a hbité mysli vystřídal několik ministerských postů a nakonec se stal i ministerským předsedou. Podle několika politických komentátorů a novinářů jeho zářné kariéře nějakým záhadným způsobem pomáhala i ta neobvyklá aura, která ho neustále obklopovala, nejčastěji připisovaná jeho osobnímu charizmatu a tomu jeho výjimečnému klobouku, Cylindrovi. A tak se v průběhu mnoha a mnoha let stalo, že se klobouk Cylindr stal talismanem a symbolem rodu odvozujícího si svůj původ od jejich prvního známého předka Kapitalisty. Že klobouk Cylindr doprovázel další a další osudy potomků mladíka, který ho koupil od několika malých zlodějíčků. Že byl klobouk Cylindr nošen na hlavách politiků, podnikatelů i vědců. Že když už prošel tolika životy svých majitelů a byl už nutně opotřebovaný, se ho jeho poslední majitel rozhodl umístit do muzea, které budoval na památku svých legendárních předků. Od toho dne klobouk Cylindr vítá návštěvníky muzea klidně spočinutý na voskové figuríně znázorňující koho jiného než mladého Kapitalistu a málokdo ví, že nejcennější kousek sbírky viděl už při svém příchodu.