V létě roku 1964 se v tehdejším Československu na plné obrátky rozjela operace Neptun. Dodnes je považovaná za jednu z nejzásadnějších dezinformačních akcí v naší historii. Státní bezpečnost si pro ni vybrala tajemné hlubiny šumavských jezer. Na dno Černého jezera byly podstrčeny bedny s údajnými nacistickými dokumenty, které měly vyvolat senzaci a ovlivnit politickou situaci v Západním Německu a dalších státech.
Krycí název Neptun
Obě nejznámější šumavská jezera provází široká řada legend. Mezi ně patří i ta asi nejznámější, která hovoří o údajných tajných nacistických pokladech, které by měly být skryté na jejich dnech. Ale na rozdíl od jiných zvěstí, které postupně vznikaly jako součást místního folklóru, tahle není ani v nejmenším založená na pravdě. Vytvořila ji komunistická Státní bezpečnost v roce 1964 a tehdy jí naletěly i politické špičky západních zemí. Dezinformační akce, která měla ovlivnit veřejné mínění na Západě i u nás, dostala krycí název Neptun.
Záhady Čertova a Černého jezera
Akci Neptun připravil nově vzniklý 8. odbor aktivních opatření I. správy Ministerstva vnitra, který se v praxi zabýval dezinformacemi, politickými provokacemi a propagandou vůči západním zemím. Pracovníci odboru se inspirovali událostmi z podzimu 1963. Tehdy byly z rakouského jezera Toplitsee vyzdviženy desítky beden s falešnými anglickými librami. V Evropě tento nález vzbudil velký ohlas.
Příslušníci rozvědky využili příležitosti, která se jí neplánovaně naskytla v první polovině roku 1964. Redaktoři populárního televizního magazínu pro mládež Zvědavá kamera se chystali natáčet televizní dokument o údajných záhadách Čertova a Černého jezera. Jedním ze sportovních potápěčů, které si televizní štáb na prohlídku dna obou jezer najal, byl totiž i zástupce náčelníka 8. odboru Ladislav Bittman.
Promlčet, či ne?
Pracovníky odboru napadlo, že v šumavských jezerech zinscenují senzační nález beden po nacistech, které budou obsahovat dosud nezveřejněné dokumenty. Podobné dokumenty rozvědky socialistických zemí dlouhá léta vlastnily, ale vědomě je zadržovaly, aby jimi mohli získávat agenty na západě.
V Západním Německu tehdy končila lhůta vymezená tamní ústavou na stíhání trestného činu vraždy, kam spadaly i nacistické zločiny. Promlčecí doba měla vstoupit v platnost v roce 1965. V západoněmecké společnosti proto probíhala ostrá diskuse mezi zastánci promlčení a odpůrci, kteří argumentovali tím, že se dosud nepodařilo usvědčit všechny válečné zločince.
Hlavním cílem akce proto bylo ovlivnit především západoněmeckou vládu, aby promlčecí lhůta v platnost nevstoupila. Dalším cílem bylo vytvořit ve světě dojem, že SRN je pokračovatelem nacistického Německa. Taktéž si dala StB za cíl znejistit západní svět tvrzením, že mezi nalezenými dokumenty se nacházejí tajné seznamy nacistických donašečů.
Čisté papíry
V polovině května 1964 k šumavským jezerům vyrazila skupina příslušníků StB prozkoumat, kam by bylo nejlepší bedny potopit. Ve skupině byl již zmíněný Ladislav Bittman a šéf vojenské kontrarozvědky v Sušici major Ladislav Klika. 19. června odpoledne byly z Prahy na Šumavu tajně dovezeny čtyři upravené bedny. Měly náležitou vrstvu patiny, aby vypadaly, že ležely pod vodou dvacet let. Na dno Černého jezera byly uloženy nad ránem dalšího dne. Bedny nakonec objevil 3. července potápěč jménem Mergl. Asi tři nebo čtyři dny po tom, co byly bedny převezeny do Prahy, se v tisku objevila oficiální zpráva, že skutečně bedny obsahují velmi cenné nacistické dokumenty a nacistické špionáže.
V té době ale nikdo netušil, že v bednách jsou pouze prázdné papíry. Vlastních nepublikovaných nacistických materiálů vhodných k využití v akci Neptun mělo Československo zoufale málo. Proto se StB s prosbou o pomoc obrátila na sovětskou KGB, která měla těchto materiálů mnohem více. Sověti přislíbili, že pomůžou. Začala se chystat tisková konference, na níž měl promluvit ministr vnitra Lubomír Štrougal. Nakonec osmého září přiletěl kurýr linkou z Moskvy v obyčejném letadle a v několika pytlích přivezl dokumenty, na které příslušníci STB tolik čekali.
Velký úspěch
Akce měla velký dosah, byla citována v zahraničním tisku a do značné míry se situaci v Německu na rozdíl od jiných operací, které byly menšího významu, podařilo ovlivnit a vyvolat určité obavy z toho, co se na Šumavě našlo. O dokumenty se zajímala světová veřejnost, zahraniční organizace stíhající nacistické zločince, Mossad, rodiny popravených i odbojáři. Jména bývalých nacistických funkcionářů zajímala především západoněmecká média. Dá se říct, že akce Neptun byla úspěšná, protože bylo rozhodnuto, že promlčecí lhůta nacistických zločinů bude prodloužena o pět let.
Poslední slovo Ladislava Bittmana
Skutečné pozadí akce se dařilo udržet v tajnosti až do sedmdesátých let, kdy pravdu provalil její hlavní tvůrce. Podvod zinscenovaný StB vyšel najevo až tehdy, když samotný Ladislav Bittman po srpnu 1968 odešel do USA, kde přednášel na univerzitě v Bostonu a začal pracovat pro tajné služby. Pravé pozadí akce Neptun odhalil v roce 1981 ve své knize Špionážní oprátky, kde popsal nejen svojí úlohu, ale i celou roli rozvědky v této kauze. Byl u všeho: vymyslel akci, ukládal bedny na dno a nasměroval k nim potápěče. To se po invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy stalo operaci osudným.
Zdroje:
Zprávy Aktuálně.cz, článek Šumavská operace Neptun, odkaz zde
Portál EDU České televize, článek zde
Příspěvek na webu totalita.cz, odkaz zde
Vlastníci práv na fotografie: Ladislav Bittman, Česká televize, Aktuálně.cz