Affordance competition hypothesis aneb vaše rozhodnutí, o kterých ani nevíte

Většina z nás nemá ani nejmenší tušení, na kolik podnětů reaguje mozek bez našeho vědomí. Každou vteřinou děláme nevědomky nespočet rozhodnutí, jež vyhodnotí náš mozek jako to nejlepší. A právě v tom spočívá celá studie, kterou bych vám v dnešním článku ráda představila. Dostala jméno Affordance competition hypothesis

Jejím autorem není nikdo jiný než původem polský neurolog Paul Cisek. Představuje nám, jakým způsobem zpracovává náš mozek úkony, které si my sami ani pořádně neuvědomujeme.

Pojďme na to ale pěkně od začátku. Již při startu evoluce jsme podléhali našemu prostředí. Představte si, že se krčíte v houští se skupinkou lovců mamutů. Jejich podstatou žití bylo obstarání potravy a zároveň bezpečný únik. [1] Co se ale stalo, když vyplynula oboustranná situace? Lovec si musel vybrat, zda zaútočí nebo se sám stane kořistí. Pointa je v tom, že v momentu, kdy se o lepší možnosti jeho mozek rozhodoval, neměl o tom lovec ani ponětí. A přesně takto funguje naše mysl až do dneška.

affordance competition hypothesis jak reaguje mozek bez našeho vědomí

Velice rychle se ukázalo, že tzv. serial processing – tedy postupné procesování u nás při běžném fungování kvalitní pomocník nebude. Představte si jakéhosi robota, kterému nadiktujete jeden krok a až když ho udělá, dostane nový příkaz. Náš mozek si musí propojovat nekonečné sítě informací a promýšlet akce současně, proto je nemožné, abychom o těchto akcích věděli. Každá z nich musí být zároveň podřízena přítomnému okamžiku, protože ten je naprosto unikátní. Celý svět uvnitř naší hlavy se řídí výběrem akce. Toto je způsob, jakým fungujeme od úplných prvopočátků. Náš mozek se vyvinul přesně tak, aby mohl interagovat s okolním prostředím v reálném čase. [2]

“Affordance competition hypotéza navrhuje, že proces vybírání akce (co udělat) a specifikace (jak to udělat) probíhá simultánně (naráz) v rámci interaktivních neurálních sítích, které se kontinuálně vyvíjejí.”  – (Cognitive neuroscience – The biology of the mind 5th edition)

Co tedy napomáhá našemu mozku při výběru té nejlepší možnosti? Jednak je to obtížnost dané akce – je totiž naší přirozeností, že automaticky tíhneme k těm snadnějším akcím. To zkrátka platí vždy – ať už při budování návyku nebo jen u příležitostné akce. Zároveň musíme považovat za podstatně důležitý faktor i naše vnitřní rozpoložení. Jde o to, že každý
z nás má subjektivně založené cíle, sny nebo představy. Něco, čeho chceme dosáhnout. Je proto téměř automatické, že náš mozek vybírá zejména z těch možností, které nám pomůžou k jejich dosažení nebo nám jen zkrátka přinesou nějakou výhodou. Proč bychom si ostatně dobrovolně volili nevýhodná řešení? Jsme od přírody prospěchářští tvorové a to se odráží i při výběru našich affordances.

“Affordances” jsou možnosti pro akci, které jsou definované prostředím. (J.J. Gibson, 1979)

Každou akci, kterou nevědomky provedeme si naše mysl uloží. Jde o jakýsi ,,paměťový záznam kroků, jejichž prostřednictvím jste v minulosti vyřešili nějaký problém. – (Atomové návyky – James Clear). Naprosto přirozeně se potom děje to, že akci budeme opakovat častěji, protože chceme uspět znovu a znovu. ,,Mozek si pamatuje minulost právě proto, aby mohl lépe předvídat, co bude fungovat v budoucnu.“ – (Atomové návyky – James Clear) [3].

Některé akce už jsme si natolik zautomatizovali, že je lze považovat za návyk. Každá z těchto akcí následuje po nějaké předchozí, se kterou máme daný návyk spjat. Je v nás zakořeněná tak hluboko, že její provedení již nepovažujeme za nucenou činnost, nýbrž samozřejmost. Ne ale všechny akce, které za náš nekonečný 24 hodinový cyklus provedeme, jsou takto automatické a právě proto je naším podvědomím vybíráme simultánně v závislosti na prostředí, obtížnosti a vnitřním nastavení.

V naší mysli probíhá v neuvěřitelně krátkém čase nekonečná soutěž o tu nejlepší možnost. Tato věta vám snad bude dostatečným vysvětlením druhé části názvu této studie (Affordance competition). Jakmile se nevědomky dostaneme do momentu, kdy naše mysl zvolila pro nás tu nejvýhodnější affordance, začínáme konat. A toto je přesně ta chvíle, kdy už nějakou akci provádíme vědomě.

affordance competition hypothesis jak reaguje mozek bez našeho vědomí

Představme si celou situaci na následujícím příkladu. Přijdete ke svému pracovnímu stolu a před sebou vidíte učebnici, kterou jste si včera nechali na viditelném místě, jelikož zkoušky se neodvratně blíží. Zároveň máte ale vedle položený iPad, ve kterém byste rádi zhlédli nový díl vašeho oblíbeného seriálu. Váš mozek má najednou na výběr nespočet možností, jež může podniknout. Pokud by u stolu stál člověk, který prahne po kvalitním vzdělání a minulé zkušenosti mu přinášely uspokojení právě ve chvíli, kdy mu v elektronické žákovské přistála další jednička z testu, je velmi pravděpodobné, že sáhne po učebnici. Pokud by ovšem ke stejnému stolu přistoupil člověk školou absolutně znuděný nemající žádné cíle spojené s jeho vzděláním, je pravděpodobnější, že zvolí druhou možnost. Oba dva měli nabídku akcí stejnou, jejich mozek se ale rozhodoval na základě minulých zkušeností a jejich vnitřního nastavení. Přesně tak, jak jsme si popsali výše.

Někdy je pro mozek tak náročné vybrat prioritu, že se o tom dozvíme i my sami vědomě. Pokud se přistihnete u jakéhokoliv rozhodovacího činu, váš mozek toto rozhodnutí nedokázal zpracovat sám na základě oněch pomocných skutečností. Stojíte před mrazákem se zmrzlinou a nedokážete si vybrat, kterou si dáte dnes. Očividně pro vás nebylo lehké zvolit příchuť automaticky bez rozmyslu. Přichází proto váš podíl práce – tentokrát už ten vědomý.
Pokud bychom ale takto přemýšleli doslova nad každým rozhodnutím, které uděláme, dost jistě bychom to nebyli schopni zvládnout. To jen dokazuje, jak je náš mozek geniální nástroj, který dokáže dělat rozhodnutí i bez našeho vědomého úsilí. A právě v této části rozhodnutí je pointa této hypotézy.

Přijdete do kuchyně a na lince vidíte misku sušenek. Ani nad tím nepřemýšlíte a jednu si vezmete. Kdybyste ale na stejném místě spatřili misku oříšků, které nesnášíte, uděláte to samé rozhodnutí? Ne, automaticky misku přejdete, protože vaše minulé zkušenosti vám tuto možnost rozhodně nedoporučily. Příkladů je celá řada, když se nad tím zamyslíte, najdete je doslova všude.

K čemu mě povědomí o této hypotéze ponouklo? Jsou to dvě věci. Při volných chvílích přemýšlím nad akcemi, o kterých jsem při jejich konání vlastně ani netušila:) A ta druhá? Opět jsem se utvrdila v tom, že mě náš mozek snad nikdy nepřestane udivovat.

Zdroje:

1. Ciskova studie z knihovny medicíny: zde
2. Výborný podcast, který se mi stal inspirací k realizaci tohoto článku najdete: zde
3. Dokonalá kniha, která vás zavede dál než si myslíte, pokud si chcete vybudovat silnější návyky a nezlomnou osobnost: zde
Webové stránky Paula Ciska, který stojí za celým sjednocením této hypotézy: zde

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *