“I’m a collector. I’ve alway just seem to collect personalities.”
Spousta lidí dělá hudbu, ale jen málo lidí si pod tím představí to, co to znamenalo v rukách Davida Bowieho. Na každých pár měsíců, s každým albem se stát někým novým. Vytvářet fantomy, pod nimiž se sám bude ztrácet. Když v šestnácti zahodil svoji identitu školáka a vydal se na děravou superpouť plnohodnotného umělce hledajícího sebeurčení, nebylo už cesty zpět.
Na troskách několika nepovedených pokusů založit kapelu vytvořil těžko definovatelnou kaskádu alb mapující všechny osoby, kterými se v průběhu let stával. Ať už šlo zrovna o pomateného astronauta nebo neonácka, ať už byl zrovna spíš ženou, mužem nebo radši vůbec ničím, (ostatně kdo potřebuje gender?) na vysokých podpatcích coveru The man who sold the world nebo s bleskem přes oči na Aladdin sane, vtrhl do zákoutí nepoznané umělecké svobody. Prošlapal cesty, které doposud zely plevelem.
Tohle je shrnutí fikčních postav, které si Bowie pro svou hudbu vytvářel.
alterego vol. 1: MAJOR TOM (1969)
“I love to see people being dangerous.”
Svět ještě nestihl pořádně zaregistrovat, kdo že to ten David Bowie je, a on už mezitím plachtí do mezihvězdného prostoru na objevné expedici, z níž se téměř jistě nevrátí v nepozměněném stavu. Posílá pozdravy manželce a medituje nad tvarem a nepatrností lidského života. Space Oddity vysřelila Bowieho v oranžově dystopickém sestřihu (který se ho držel i v dalších sub-charakterech) nejen do vesmíru, ale i mezi skutečně poslouchané umělce. A zatímco může jít o sci-fi teskný hold pokroku, stejně tak jde o obyčejný trip na drogách, který ho dostává na pokraje vlastní existence a do nových galaxiích z nichž se zcela jistě již nikdy nevrátí.
David Bowie – Space Oddity (Official Video)
alterego vol. 2: ZIGGY STARDUST (1972)
A taky, že nevrátil. Místo něj zde přistál v ‘72 jakýsi mimozemský muž se stejně bodavě oranžovými vlasy, ale nenechte se zmást, šlo o někoho kompletně jiného. Máte totiž tu čest poznat Ziggyho Stardusta. První mimozemskou existenci, která doloženě žila a dýchala na planetě Zemi. Bohužel jí to příliš dlouho nevydrželo. Tenhle svět se již tak řítil ke zkáze a celé Ziggy Stardust and The Spiders from mars je litanií na sebedestrukci, drogy a noci strávené mlácením do kytary a ohlušujícím zpěvem. Ziggy inspirován Iggym Popem a jiným náhodným kamarádem Bowieho, který na pokraji vlastních smyslů tvrdil, že zcela jistě nepochází z tohoto světa, že tenhle svět ho jenom ničí, tenhle Ziggy, je apoštolem, který má lidi semknout v krušných časech, ale místo toho jen sám dojde beznaději a utopí se v nástrahách číhajících na běžného člověka na každém kroku. Neslavný konec rockové hvězdy vzal Bowie natolik explicitně, že po té, co prohlásil, že koncert v Londýně není jen posledním koncertem tour, ale jeho posledním koncertem vůbec, se obscénně zabil a postavy Ziggyho se tak nadobro zbavil. Ziggy spáchal sebevraždu a Bowie mohl zase na chvíli být prostě Bowiem. Ale dlouho mu to nevydrželo.
David Bowie – Ziggy Stardust – live 1972 (rare footage / 2016 edit)
David Bowie – Starman (Official Video)
alterego vol. 3: ALADDIN SANE (1973)
Aladdin sane neboli A lad insane je další z postav stavících se velice neukotveně k otázce vlastního genderu. Ve skutečnosti jde v podstatě o sequel k Ziggymu a další fázi Bowieho práce se sebevyjádřením a chaosem v sobě samotném. Jde o Ziggyho provlečeného vrásněním americké historie. Rasové nepokoje v Detroitu, média tvrdící mladým lidem, že je perfektní nápad jít dobrovolně bojovat do Vietnamu, zmatek, promiskuita, další drogy, nepřizpůsobivost, zmatek, vztah s prostitutkou, odkazy na Freudovu psychoanalýzu a Vile bodies (v češtině Neřestníci, anotace říká: “legrace o smrti”) a zase zmatek. Rozmazává a zase patlá dohromady koncept příčetnosti a pobláznění, bouchání do tvrdších glam-rockových kytar za prozpěvování piana a další várky bloumání vlastní identitou.
David Bowie • Aladdin Sane • Live 1974 • Excerpt.
“There was a point in ’73 where I knew it was all over. I didn’t want to be trapped in this Ziggy character all my life. And I guess what I was doing on Aladdin Sane, I was trying to move into the next area – but using a rather pale imitation of Ziggy as a secondary device. In my mind, it was Ziggy Goes to Washington: Ziggy under the influence of America.“
alterego vol. 4: THE HALLOWEEN JACK (1974)
Nové album, čas se reinventovat. Nasadit pásku přes oko, zvýšit podpadky a pozvat na scénu diamantové psi. Album plné hravosti, odkazů na Orwella a nefalšovaně hutné anti-utopicky zvrácené epiky říznuté nevázaností (“you’ve got your mother in a whirl, she’s not sure if you’re a boy or a girl”). Hořkosladká ironie která vypaluje hned počáteční linkou “this ain’t rock’n’roll, this is genocide” se odehrává v troskách Hunger city (na motivy Burroughse) do níž Bowie zpracovává muzikálovou verzi 1984, která nikdy nevyplula na světlo světa (odmítli mu poskytnout autorská práva), ale rozhodně se odráží v Halloween Jackovi, chlápkovi v šále a podpadkách potázajícím se s mystickými Diamond dogs a neurotickou mladickou noční můrou dmoucí se proti světu oklešťujících pravidel napsanou dadaistickou cut-up metodou.
David Bowie – Rebel Rebel • TopPop
“I had no problem writing something for Iggy Pop, Lou Reed, I can get into their mood, but I find it extremely hard to write for me. So I found it easy to write for the artists that I would create.”
alterego vol. 5: THE THIN WHITE DUKE (1976)
Někdy v průběhu tour s Young americans se v médiích objevují Bowieho fašistická prohlášení. Bowie se jich zpětně zříká, tyhle vyjádření patří někomu úplně jinému, jmenuje se Thin white duke. Bowieho nejtemnější alterego s komlikovanou odtažitou osobností. “Velice árijský typ s absolutně žádnými emocemi.” jak se sám popsal, byl vyústěním nesnesitelné bolesti a chmurů. Zesvětlaly mu vlasy, opustil zářivě oranžovou a nasadil uťápnuté černobílé oblečení, jedovatou eleganci, chladnou krutost. Mnoho post-punkových kapel blížících se osmdesátých let se ve Thin white dukeovi zřelo. V jeho fascinaci nacistickým německem a sžíravých ódách na nesnesitelnost života. Když chcete pochopit Thin white dukea, nehledejte ho pouze v knihách temných zákoutí historie Německa 20. století a na albu Station to station (což mimochodem se vším co bylo řečeno, je jedno z těch alb, které vám fakt doporučuju si poslechnout), ale i v hudbě Joy Division nebo Bauhausu.
“I was out of my mind, totally crazed. It was a dangerous period for me. I was at the end of my tether physically and emotionally and had serious doubts about my sanity.”
The Thin White Duke: David Bowie’s Darkest Character
EPILOG aneb alterego mířící do věčnosti: THE BLIND PROPHET (2013)
Skok v čase. Bowie po Thin white dukeovi alespoň částečně koncept altereg opustil. I když spíš jen zdánlivě, protože ač vystupoval sám za sebe, nikdy se nevzdal stylizace ve jménu vlastní hudby. Ani The Blind prophet se nikdy nestihl stát oficiálním kánonem Bowieho sub-charakterů. To co symbolizuje je však natolik podstatné, že by tenhle příběh nebyl úplný bez jeho zmínění.
Jako The Blind prophet hledí Bowie smrti do očí a zatímco nám mává, vypráví nám, co v nich vidí. Tři dny před svou smrtí vydává album Blackstar nesoucí verš “Look up here I’m in heaven”. Vzhledem ke stádiu rakoviny, jakým si v té době procházel, byl odchod nevyhnutelný a tohle je poslední Bowieho rozloučení než vystoupí ze dveří a my už ho nikdy neuvidíme. Přes oči má převázané obvazy a roztřeseně tancuje ve stroze vybavené místnosti, naposledy hledí na hvězdy. Nehledě na to, kolik galaxií za svůj život navštívil, odchází. Definitivně. (Jestli si chcete pobrečet je desetiminutová verze titulního singlu Blackstar s videoklipem ideální místo.)
“In the villa of Orman stands a solitary candle.”
David Bowie – Blackstar (Video)
“I’m not a great singer but I can interpret the song.”
David Bowie nebyl jenom extravagantní herec vyžívající se v pozornosti. To až v důsledku, primárně to byl člověk, který se jako chlapec vypořádával s depresí a odcizením, který byl od dětství vystavován schizofrenii, jíž trpělo mnoho jedinců v jeho rodině, který se ale zároveň odmítl před světem stahovat a v boji proti démonům převlékal různé masky, ať už se zrovna skrýval spíš před sebou samým nebo před světem. Choval se nepředvídatelně, protože si byl vědom nástrah, kterým může propadnout a každou z nich nakonec zaobalil do umění. Poslouchejte Davida Bowieho a vyleťte mezi hvězdy, do útrob svého nitra nebo do chřtánu bezpáteřního města. Protože David Bowie světu ukázal, že kdokoli může být čímkoli. A teď na nás čeká mezi mraky.
Jak řekl jeden náhodný člověk na internetu: „David Bowie never died, earth was just one of his tours..„
Můžete zchecknout můj playlist shrnující veškerou Bowieho hudbu nesoucí silné otisky některých z jeho alter-eg:
alterega bowieho – playlist by BorkaBořka | Spotify
Pokud si chcete poslechnout něco od samotného Starmana:
David Bowie’s Advice to Young Artists
David Bowie on Stardust | Blank on Blank
David Bowie Explains Ziggy Stardust