Možná jste již někdy slyšeli o „čertově světnici“, která se nachází v nedaleké Litomyšli. Toto místo se nachází v Portmanově domě (dnes známém jako Portmoneum), jehož majitel byl velkým obdivovatelem synovce Mikoláše Alše – Josefa Váchala, dřevorytce, malíře, okultisty a spisovatele.
Dětství
23. září roku 1884 se v jižních Čechách ve vesničce Milavče narodil do rodiny Anny Váchalové syn Josef. Jeho otcem byl podučitel Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec známého malíře Mikoláše Alše.
V dětství se malý Josef cítil osaměle, což se později projevilo na jeho díle. Žil s otcovou maminkou a tatínkem v jihočeském Písku. Vzhledem k pocitu osamělosti vyhledával někoho, kdo by mu byl alespoň trochu blízký. Díky tomu si vypěstoval blízký vztah ke zvířatům, jenž mu vydržel po celý život.
Studia
Roku 1898 se díky otci dostává do Prahy, kde se má učit knihvazačskému řemeslu. Učení končí ve svých dvaceti letech. Na přímluvu svého strýce se dostává do studií k Aloisi Kalvodovi, Rudolfu Bémovi a dokonce i Antonínu Hevertovi. Strýc v něm totiž viděl velké nadání pro umělecké řemeslo, proto se mu ho rozhodl pomoci rozvíjet. Za těchto studií si přivydělával kresbou pohlednic a občasně i vázáním knih.
Během svých studií se setkal také s avantgardou. Seznámil se s básníkem Františkem Gellnerem, četl Otokara Březinu a přátelil se s lidmi, jako byl třeba Jakub Deml, Sigismund Bouška nebo Josef Florian.
Počátek tvorby
Své první umělecké pokusy zkusil během svého pobytu roku 1904 v Bělé pod Bezdězem, kde pracoval jako knihařský dělník pokusům. Za ony pokusy však mohly jeho úzkostné stavy, ze kterých se snažil dostat přes olejomalby.
30. července roku 1910 spolu s Emilem Pacovským, Janem Knůpkem a Františkem Koblihou zakládá umělecké uskupení Sursum. Jednalo se o skupinu, která se snažila zachytit stav duše. Byla však ovlivněna i katolicismem, teosofií, magií a okultismem. Uskupení trvalo pouhé dva roky.
Jak ostatně vyplývá ze zaměření výše zmíněného uskupení, Josef Váchal se taktéž chvíli nechal ovlivnit tzv. katolickými autory, avšak nakonec se nechal zlákat okultismem. Později zavrhnl i humanismus a jeho ideje.
Koncem března 1913 si bere o tři roky mladší Marii Pešulovou, která však o devět let později umírá na Štědrý den. Důvodem úmrtí byla tuberkulóza
Válka a doba poválečná
Mezi lety 1916 a 1918 bojuje na italské frontě na řece Soči, kde prošel sedmi z dvanácti krvavých bitev. Tyto životní zkušenosti a „zážitky“ byla další fakta, jež ovlivnila nejen jeho tvorbu, ale i Váchalův pozdější život.
Po skončení války se chvíli politicky angažuje. V letech 1918 – 1919 se stává krátce členem sociálně-demokratické strany. Pár let na to mu umírá žena Marie. Ještě před smrtí si našel blízkou cestu k výtvarnici Anně Mackové, k níž se roku 1939 přestěhoval na statek do Studeňan.
Po smrti manželky
Ve třicátých letech se stává krátce členem ateistického hnutí Volná myšlenky. Brzy se však s tímto hnutím rozchází. Znovu se přibližuje křesťanské a teosofické spiritualitě. Avšak již za několik let se přiklání k německým idejím, v nichž vidí možnost nastolení pořádku, který, tedy alespoň podle něho, první republice scházel.
Po nástupu komunistického režimu se dostává do izolace. Jeho dílo upadá v zapomnění stejně tak jako jeho autor. Až v šedesátých letech dochází k jeho znovuobjevení, jsou mu pořádány výstavy. 4. 5. 1969 umírá jeho družka Anna Macková, den na to získává titul národního umělce. Tohoto titulu si však Josef Váchal moc neužil, poněvadž 10. 5. 1969 umírá i on. Je pochován v Radimi.
Josef Váchal a Litomyšl
Jméno Josefa Váchala je také úzce spjato s Litomyšlí, a to díky Josefu Portmanovi. Josef Portman byl Váchalův velký fanoušek a vášnivý sběratel jeho děl dřevoryty počínaje a romány konče. Mezi 30. dubnem a 2. květnem 1920 se Josef Portman vydává na návštěvu k Váchalovi do Prahy. Předkládá mu tam svou prosbu, aby mu vyzdobil litomyšlský byt svými uměleckými malbami. Na začátku srpna 1920 se Váchal skutečně vydává za Josefem Portmanem do Litomyšle, aby mu vymaloval onen byt. Během roku 1924, kdy nejsou práce podle Portmanových představ ještě dokončeny, se jejich cesty začínají pomalu rozcházet. Později během třicátých let si k sobě opět snaží najít cestu, ale již se jim to moc nepovede.
V roce 1993 v Litomyšli otevřelo nakladatelství Paseka, jež získalo jméno z Váchalova Krvavého románu, otevřelo Portmoneum neboli muzeum Josefa Váchala. Právě tam se nachází onen vyzdobený byt Josefa Portmana, který je znám také jako „čertova světnička“.
Charakteristika tvorby
Ještě nakonec bych ráda zmínila něco málo o autorově tvorbě jako takové. V díle Josefa Váchala se prolínají úzkosti, noční vidiny, osamělé dětství a pocity s ním spojené spolu se zážitky z válečné fronty. K tomu se nechával taktéž inspirovat u pohanské mytologie a okultismem.
Jeho dílo jako takové je však unikátní také tím, že své knihy sám ilustroval (většinou svými dřevoryty), sám napsal, svázal a vydal (viz např. Krvavý román).
V roce 2019 natočil Vít Zapletal dokument o Josefu Váchalovi. Odkaz zde.