Jak se dotknout srdce – reakce dcery přeživšího Jiřího Frischmana na Pietní akademii pořádanou studenty GVM

Jak se dotknout srdce

Východní Čechy, Pardubicko vzpomínají na své židovské spoluobčany. Je tomu 80 let, co v této části naší země dostávaly rodiny předvolání do transportů, které je odvezly do koncentračních táborů, nejprve většinou „jen“ do Terezína, pak dále do dalších hrůz. Jedním z nich z Vysokého Mýta odjela i naše rodina, můj táta, jeho bratr a jejich maminka. Z těch odvlečených lidí se vrátila jen hrstka. Mezi ty, kterým se poštěstilo přežít, byl i můj táta.
K tomuto smutnému výročí mě pozvalo Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě na vzpomínkovou
pietní akci do místního M-klubu. Studenti zdejšího gymnázia, kde studoval můj táta i jeho bratr František, sestavili pásmo formou divadelního představení o životě čtyř židovských rodin. Byla to jejich tvorba, sestavili scénář, vybrali herce, stvořili scénu, vybrali hudbu, vše nacvičili. Věnovali tomu neuvěřitelné množství času, dali do toho svoji mladou duši, svůj entuziasmus a své jasné postoje rezonující celým pásmem. A stvořili úžasnou věc. Po jevišti se procházela moje babička Hana Frischmannová, kupovala látku na kalhoty pro Františka, Jiří se trápil s hebrejským textem pro bar micva a oba si žili svůj studentský a klukovský život. Adlerovi prožívali starosti s předčasným úmrtím tatínka a manžela, ale i radosti ze svatby Haničky. U Vohryzků maličká Hanička peče s Babáčkem, jak říkala své babičce. Pickovi v poklidu žili u Choceňské věže a vedli svůj obchod s likéry.
Dotýkalo se srdce slyšet: „Dobrý den, paní Frischmannová, a co kluci?“ „To víte, rostou jako z vody.“ A to vše se odehrávalo v Litomyšlské ulici téměř proti domu, ve kterém naše rodina bydlela, odkud kluci vybíhali ven, do školy, do skautu a kam se do bezpečí domova vraceli. To vše do osudného
prosincového dne roku 1942, kdy za sebou zavřeli dveře a František a Hana Frischmannovi se už nikdy nevrátili. Vyhnáni a vyvražděni byli Adlerovi, Pickovi, jen Haničce se vrátil Babáček.
A najednou se Hana Frishmannová zase procházela Litomyšlskou ulicí, šla na náměstí, nakupovala, Adlerovi domlouvali svatbu, Vohryzkovi si zpívali, Pickovi se věnovali obchodu a Eva Koudelová se zakoukala do jejich Karla.
Všechny ty rodiny, ti jednotliví lidé se v mém srdci probudili z dlouhého spánku. Studenti deportované a povražděné Židy vrátili domů do Vysokého Mýta.


Věra Dvořáková
Dcera přeživšího Jiřího Fraňka /Frischmana/

1 názor na “Jak se dotknout srdce – reakce dcery přeživšího Jiřího Frischmana na Pietní akademii pořádanou studenty GVM”

  1. Ing. Stanislav Brunclík

    Nej Bože, aby náš svět potkala takováto hrůza. Mám strach, že jsme ale od takové jenom kousek času.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *