Jedinečné Stroje: Brummbär

Brummbär (německy ,,Bručoun“) bylo samohybné dělo zkonstruované v roce 1942 německou armádou. Tank byl postaven tak, aby dokázal z bezpečné vzdálenosti ničit budovy a bunkry ovládané nepřítelem. Postupem času vyšly 4 různé série, které se však lišily jen v maličkostech. 

Brummbär krátce po výjezdu z montovny.

Pancéřování

Brummbär se pyšnil opravdu působivým pancéřováním. První verze tohoto stroje měly čelní desku tlustou celkem 100 milimetrů, později jen 80 milimetrů, což ovšem i tak představovalo působivou ochranu. Kvůli zjednodušení konstrukce byly použity podvozky ze starších tanků typu Panzer IV, na které se jenom namontovala hranatá nástavba s kanónem. Výsledná váha byla 28 tun, tedy o 6 tun více než na co byl podvozek stavěný. Přetížený podvozek tak trpěl častými poruchami a selháními. Na bocích se nacházely tenké představné clony. 

Posádka Brummbäru odpočívající po dlouhém přesunu (tento konkrétní stroj nebyl ani vybaven dodatečným kulometem).

Výzbroj

Hlavní výzbrojí bylo 150 milimetrové dělo vyvinuté firmou Škoda Plzeň. Dodatečnou výzbroj tvořil kulomet namontovaný v horním rohu nástavby. Brummbär používal dělenou munici, což znamená že se nejdřív nabil samotný granát a potom výmetná nálož (která vystřelila projektil z děla). Posádku tvořilo pět mužů, z čehož 2 fungovali jako nabíječi. Dělo se totiž nabíjelo granáty těžkými 38 kilogramů (z toho 8 kg tvořila trhavina). Dělo mělo tak velký zpětný ráz, že to občas nadobro dorazilo už tak přetížený podvozek a tank se už ani nehnul. 

Mnoho strojů bylo necháno napospas po fatálním selhání hnacího ústrojí.

Manévrovací schopnosti

Na silnici dokázal Brummbär uhánět rychlostí až 35 kilometrů za hodinu, v terénu pak pouze 15 kilometrů za hodinu. Pohyblivost byla značně upozaděna kvůli specifickému účelu tohoto stroje. Na plnou nádrž dokázal ujet jen něco okolo 200 kilometrů, což bylo dost limitující.

Jeden ze čtyř dochovaných exemplářů se nachází v muzeu v německém Münsteru.

Využití

První Brummbäry vyjely z montážních linek v dubnu 1943. Spolu se svými posádkami následně zamířily do francouzského města Amiens, kde vojáci prošli výcvikem. V době kdy se Brummbäry dostaly na frontu už ale nebyly potřeba ke svému původnímu účelu a využívaly se především jako dělostřelecká podpora. Postupně se účastnily bojů v Rusku, Itálii,
Belgii a Maďarsku. Tyto stroje byly tak neohrabané, že měly rozkazy se okamžitě stáhnout pokud hrozil střet s nepřátelskými tanky. Pokud došlo na demolici budov, byly Brummbäry kryty z boku jinými tanky nebo pěchotou. Z 306 vyrobených strojů se dnešních dnů dožily jen čtyři exempláře. 

Pokud jsi se dopracoval až sem, tak se ti tento článek musel líbit. Další podobné články najdeš zde 🙂

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *