Jedinečné stroje: T-31 Demolition tank

Když Británie předvedla svého Churchilla AVRE, který ukázal, že ženijní vozidla nejsou zdaleka tak špatný nápad, tak se ostatní země rozhodly je napodobit. Nejambicióznější byli Američané, kteří se rozhodně nechtěli nechat zahanbit. Kromě hromady radlic a odminovacích zařízení ale neměla Amerika žádné určité podpůrné vozidlo. T-31 DT tak měl zastávat pestrou škálu úloh. Kromě čištění minových polí měl být schopen ničit bunkry, čistit a hloubit zákopy, krýt postup pěchoty a plnit další rozličné úkoly. 

Stroj měl při polních testech místo kulometu v korbě plamenomet, bohužel jsem ale nenašel ani jednu fotku z té doby.

Výzbroj

Důvodem poněkud neestetického vzhledu byl fakt, že se ve věži nenacházel pouze kanón a dva kulomety. Na bocích věže se totiž nacházely ještě dva odpalovače 183mm raket. Každý odpalovač měl bubnový zásobník na pět neřízených střel. Krom deseti raket v zásobnících si tank vozil 20 záložních. V korbě se místo kulometu měl nacházel plamenomet s nádrží na 190 litrů zápalné směsi. Tank ve skutečnosti kanón neměl, k věži byla přivařená pouze ocelová trubka imitující opravdové dělo. Na střeše se nacházel ještě jeden těžký kulomet M2 Browning. 

Každá raketa vážila 28 kilogramů, z toho polovinu tvořila výbušnina.

Pancéřování

Kvůli urychlení vývoje a lepší ochraně posádky využili inženýři již existující podvozek ze Shermana M4A3 vylepšeným o lepší odpružení. Jakožto ženijní vozidlo měl T-31 DT vydržet i přejíždění min, proto měl zesílenou podlahu.  Věž museli inženýři vyvinout uplně od nuly, což se ukázalo jako pěkný oříšek. Do věže se nakonec vešlo vše, co se tam vejít mělo, ovšem za ztráty silnějšího pancéřování. Ke korbě se dalo namontovat radlici, zařízení na čištění zaminovaných oblastí nebo jiné potřebné vybavení.

T-31 DT využíval stejné rakety, jako některé verze M4 Calliope.

Manévrovací schopnosti

I přes hromadu zbraní a velkou věž byl T-31 DT překvapivě mobilní. Díky rozumnému pancéřování a kvalitní konstrukci dokázal držet krok s ostatními tanky aniž by hrozilo, že se každou chvíli porouchá.  K ničení opevnění si totiž musel probít cestu skrz nepřítele, protože rakety měly dostřel jen pár set metrů. Kvůli velkému množství výbušnin a benzínu ale hrozilo, že výbuch takového stroje vezme sebou i vše ve svém okolí. K ničení opevnění si musel probít cestu skrz nepřítele, protože rakety měly dostřel jen pár set metrů.

Projekt vypadal velmi nadějně a je škoda, že se nedostal do zdárného konce.

Využití

Projekt započal v roce 1944 a vypadal velmi slibně, zdárného konce se ovšem nedočkal. Zásobníky raketometů byly nespolehlivé a obsluza tak nezbývalo, než je otáčet ručně. Posádka musela obsluhovat hromadu zbraní a nebylo v jejích silách ještě otáčet více než 100kg těžké zásobníky. Problémy se už do konce války doladit nepodařilo. Po válce už nebylo proč na takový projekt plýtvat časem a penězi. Vývoj proto skončil a jediný nedokončený prototyp sešrotovali.

Jestli ses dostal až jsem, tak tě musel článek zaujmout. Více podobných na tebe čeká zde 🙂

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *