Jedinečné stroje: T-35

Vývoj těžkého tanku T-35 začal už ve třicátých letech dvacátého století, kdy se Rusové po neúspěšné snaze o zahraniční nákup rozhodli postavit vlastní těžký tank. Narozdíl od ostatních zemí, kterým došlo, že vícevěžové tanky jsou slepá ulička, šli Rusové neúnavně dál a pokračovali ve vývoji T-35. Ruské vedení nakonec prosadilo sériovou výrobu i přes velké nedostatky tohoto stroje.

Výrobní cena byla natolik vysoká, že by se místo jednoho T-35 dalo vyrobit devět lehkých tanků BT-5.

Pancéřování

I když byl T-35 označovaný jako těžký tank, jeho pancéřování tomu zdaleka neodpovídalo. Kvůli pěti věžím, které přidávaly hezkých pár tun, museli ruští inženýři šetřit na pancéřování, aby byl tank vůbec schopný pohybu. Kvůli tomu byla čelní deska tlustá 40 milimetrů, boky a věž už jen 20 milimetrů, což představovalo jen velmi chabou ochranu. Jen pro porovnání, Tiger I měl čelní pancíř tlustý 100 milimetrů a pancíř věže dokonce 6× tlustší. Jedenáctičlenná posádka se tak musela obávat i slabších kanónů, které byly schopné přímo probít čelní pancéřování.

Z 61 vyrobených kusů bylo nepřítelem zničeno jen přibližně pět strojů.

Manévrovací schopnosti

Dalo by se říct, že pohyblivost byla stejně mizerná jako pancéřování. Po silnici dokázal jet maximálně 30 km/h a v terénu pouhých 13 km/h. Kvůli tragickému stavu ruských cest a vysoké hmotnosti zapadal do bahna a jediný stroj schopný pomoci byl jiný T-35. Nebylo neobvyklé, že se při vyprošťování druhý stroj porouchal a kvůli složitosti konstrukce se už nedal zprovoznit. Aby toho nebylo málo, potřeboval T-35 k přesunům neúměrné množství paliva, protože na plnou nádrž, tedy 900 litrů, urazil jen 150 kilometrů.

Největším nepřítelem nakonec byla přílišná poruchovost, kvůli které se většinou ani nedostal na bojiště.

Výzbroj

Hlavní výzbroj tvořil 76 milimetrový kanón v hlavní věži, dva 45mm kanóny, jeden vepředu a jeden vzadu a celkem šest kulometů. To sice představovalo slušnou obranu proti pěchotě, ovšem proti tankům to nestačilo. Věže se otáčely klikou, což bylo náročné a zdlouhavé a kvůli těžkopádnosti stroje ho nepřítel často zneškodnil dřív, než se T-35 stačil otočit tím správným směrem. A když už se T-35 stihl otočit, nedokázal svými zbraněmi způsobit závratnější škody. Vojenské velení je tak nasazovalo co nejméně a ruští vojáci často odmontovávali zadní věže, protože v boji byly prostě k ničemu a přidávaly zbytečné tuny navíc.

Dva tanky T-35 během vojenské přehlídky na Rudém náměstí.

Využití

Je docela smutné, že jediné úspěchy zaznamenal tento padesátitunový kolos na vojenských přehlídkách, kde budil dojem svou velikostí a množstvím zbraní. Z výrobních linek nakonec sjelo 59 strojů a dva prototypy. Do boje se poprvé dostal po napadení SSSR nacistickým Německém, kdy bylo do terénu vysláno 48 strojů. Za pár dní byly všechny stroje vyřazeny. Naprostá většina se ani nedostala do přímého boje, tanku jednoduše selhal motor a nebyl čas ho opravit, další stroje zapadly a pod několika se propadl most. Konce války se nakonec dožil jediný exemplář, který je k vidění v ruské Kubince. 

Pokud jsi to dočetl až sem, tak se ti článek musel líbit. Více podobných najdeš zde :).

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *