Konference o Světě (bez) mladých

Jak jste možná zaregistrovali, rok 2022 přinesl naší zemi příležitost předsedat EU. S touto zodpovědností se ale pojí
i spousta příležitostí nejen pro naše politiky, ale taktéž pro nás mladé. Jednou z nich byla konference v Lichtenštejnském paláci, kterou jsme všichni prožili s jasnou otázkou – Jak můžeme my, mladí, pomoci? 

Je pondělí 21. listopadu a pár nadšenců z našeho gymnázia společně s paní Kouřímovou nasedá do rychlíku a vyjíždí směrem na PrahuVšichni jsme plni očekávání na to, do čeho jsme se to vlastně zapletli. Po výstupu z vlaku se vydáváme na cestu, při které si neopomene prohlédnout krásná panoramata ranní Prahy, a konečně se dostáváme na místo činu. Zvoníme na dveře oné nádherně historické budovy a za chvíli se nám dostává vstřícného přivítání organizátorů.

Přicházíme do sálu a debata, jak se může zdát, právě začíná. Ranní hodiny se nesly ve znamení diskuse zejména o účasti české mládeže v nejen národní nebo evropské, ale rovnou světové politice.
Kromě toho jsme byli seznamováni s možnostmi zapojení mladých lidí do nejedné mládežnické organizace, řešili jsme problematiku nevědomí o existenci těchto sdružení, jejich možné propagování, a to s hlavně jedním cílem – namotivovat naši ,,generaci Z‘‘ zajímat se více o věci kolem nás. 

Měli bychom mít možnost rozhodovat o změnách, které bychom uvítali na našich školách, městech, krajích a podílet se na celkovém rozvoji naší společnosti? Na tuto záludnou otázku jsme se pokoušeli nalézt odpověď, a to v podstatně menších pracovních skupinkách s odborníky v oboru. V tomto ohledu bych ráda jmenovitě zmínila například Jana Husáka, Zuzanu Maškovou, Zuzanu Wildovou a mnoho dalších inspirativních lidí. 

Po vítané, ale řekla bych i zasloužené pauze následovala debata o digitalizaci. Moderní technologie se zdokonalují nezastavitelnou rychlostí a hlavní otázka, která ve strukturovaném dialogu zazněla byla, zda tomuto tempu stačí organizace, kterou navštěvujeme prakticky každý den – naše školy. Neméně závažným tématem, jenž se neslo ruku v ruce právě s digitalizací se stala kapitola o duševním zdraví. Jaké následky na nás nechávají právě tyto dvě skutečnosti, s námi opět rozebírali lidé, kteří toho rozhodně měli mnoho co říci. 

Hodiny už dávno odbily poledne a myslím, že na všechny z nás dolehla ještě jedna důležitá otázka: „Co si vlastně dáme
k jídlu?“ Ještěže byl připravený vynikající oběd, při kterém jsme stihli prodiskutovat nedořešené otazníky, se kterými jsme odešli z onoho nádherného sálu. Po spořádání posledního sousta jsme se při výhledu na neklidný břeh Vltavy opět přesunuli na svá místa a započali debatu. Následovala poslední část našeho programu.

Opět v menších skupinách jsme u kulatého stolu stanuli nad tématem, které jsme si sami zvolili jako nejdůležitější.
Pro jednu část naší gymplácké výpravy to byla digitalizace – konkrétně nedostatečná výuka mediální gramotnosti
na školách, pro tu druhou duševní zdraví. Ze svého pohledu vám mohu říci, že možnost uvědomit si, jak málo je dnešní společnost informována o bezpečnosti internetu mě trochu znepokojila, avšak doufám, 
že jsme svými nápady alespoň zčásti pomohly nalézt řešení této nevítané situace. 
Odprezentováním našich návrhů pro nás konference skončila a my se pomalým tempem za chladného počasí
už osvětlenými ulicemi Prahy vydali zpět na hlavní nádraží a odjeli s plnou hlavou důležitých otázek zpátky domů.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *