Návštěva Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Zeptali jste se  někdy sami sebe, jak to funguje v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky? Jak velký je ve skutečnosti celý komplex a jak by asi tak mohl vypadat zevnitř v místech, které se normálně na televizní kamery nedostanou? Naší třídě se dostalo té cti v pondělí 13. 2. 2023 právě tuto instituci navštívit.

Spolu s pány učiteli Beránkem a Šafkem jsme si udělali toto slunečné pondělí výlet do Prahy. I přes lehce groteskní komplikace, jako bylo například nastoupení do špatného vlaku, který jel namísto do Chocně do Litomyšle, jsme se úspěšně dostali všichni do Prahy.

Kolem Národního muzea jsme se vydali po Václavském náměstí směrem dolů, abychom se dostali co nejblíže k naší první zastávce. Pro naši třídu se totiž stalo milým zvykem si na každé podobné akci zahrát laser game, takže ani v onen den jsme nemohli vynechat. Vždy se při tom pobavíme a pokaždé nás to ještě více stmelí.

Během rozchodu na oběd si každý našel to své pražské zákoutí, kde si na chvíli mohl oddechnout a posilnit se. Já s pár dalšími jsem se rozhodla ihned po samozřejmé návštěvě knihkupectví vyzkoušet Knedlín, na který jsme slýchali pozitivní recenze. Z naší skupinky si nikdo na restauraci nestěžoval a všichni jsme se skvěle najedli. 

Po obědě jsme se prosluněnou Prahou vydali směrem na Malostranské náměstí, kde nás čekala prohlídka v komplexu několika propojených paláců různých šlechtických rodů, jinak řečeno Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Abychom si připomněli základní informace právě o tom, jak tato instituce funguje, viděli jsme na začátku celé prohlídky video, které nás uvádělo do kontextu. Připomněli jsme si, že Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let, že máme 6 místopředsedů, nad kterými je paní předsedkyně inženýrka Markéta Pekarová Adamová a vzhledem k nedávno proběhlým prezidentským volbám nebylo od věci také zmínit, jaké má prezident vlastně pravomoci.

Po zopakování těchto základních informací jsme absolvovali bezpečnostní prohlídku, bez které by nás do komplexu nepustili. Pro některé z nás, kteří nikdy neletěli letadlem, to byla zcela nová zkušenost. Vtipné to bylo obzvláště pro ty, kteří na svých kalhotách jako módní doplněk nosí řetězy nejrůznějších tvarů a velikostí. Chvilku jim trvalo, než je všechny ze sebe odepnuli. Ti z nás, co měli s sebou něco jako zbraň, i když to byly třeba naprosto běžné školní nůžky, je byli nuceni odevzdat při vstupu. Ještě v tu chvíli jsme si však nikdo nepřipouštěl, koho všeho potkáme, protože v pondělí sněmovna nezasedá.

Mezi kancelářemi v části Thunovského paláce jsme potkali první místopředsedkyni paní inženýrku Věru Kovářovou. S úsměvem s námi prohodila několik slov, než se vydala zpět do práce. Jen co odešla, objevila se u nás paní ministryně magistra Helena Langšádlová a ani ona neváhala se na chvíli s námi zastavit, aby si s námi také krátce popovídala.

Po těchto dvou nečekaných setkání jsme se z ničeho nic ocitli v zasedací místnosti, kterou známe z televize. Průvodkyně nám zde vysvětlovala, jak celé zasedání probíhá, proč často vidíme během zasedání skoro prázdnou místo a jak se nepřítomní členové dozvědí, že se mají vrátit na svá místa. Zároveň nezapomněla opomenout pro pár dějepisců historický kontext celé místnosti.

Oči nám utkvěly však na dvou protilehlých balkónech, z nichž je jeden pro veřejnost a druhý pro novináře. Když jsme je však začali více porovnávat, zjistili jsme, že na jednou se nachází jakási skleněná přepážka. Ihned jsme se dočkali vysvětlení. Pro ty z vás, kteří se o politické dění moc nezajímáte, to možná bude překvapivé zjištění. Stalo se tam prý kdysi to, že jeden z návštěvníků chtěl spáchat sebevraždu tím, že z onoho balkónu skočí na jím neoblíbeného poslance. Ochranka však včas zasáhla a dnes se již do první řady z obavy toho, aby se ona situace neopakovala, nedostanete.

Nemohli jsme odolat a museli jsme se v zasedací místnosti zdržet, abychom si udělali několik fotek na památku. Až poté jsme se rozhodli pokračovat dál. To už se však blížil konec prohlídky, takže jsme se zanedlouho ocitli před budovou samotnou.

Po celou dobu nám dělal společnost i  asistent pana doktora Pavla Bělobrádka pan Roman Málek, se kterým jsme se po skončení prohlídky na chvilku zdrželi. Vyprávěl nám o tom, co zažil za dob svého působení v parlamentu, ať už to byly historky trochu závažnější nebo naopak takové, u kterých jsme se zasmáli. Díky tomu, že jsme se takto nečekaně zdrželi před jedním z paláců, jsme měli tu čest se setkat i s ministrem zdravotnictví panem profesorem Vlastimilem Válkem.

Po tomto nečekaném zdržení jsme se rozdělili na skupinku, která jsme jela metrem zpět na nádraží, a na druhou skupinku, která se rozhodla ještě znovu využít slunečného dne a udělat si ještě jednu procházku večerním sluncem prosluněnou Prahou.

I když se naše metro skupinka bála toho, že se ztratíme, stala se pouze drobná komplikace – někteří  jsme nestihli odjezd prvního metra, takže jsme čekali na další. Naštěstí se nám nestalo to, že bychom si vybrali špatné metro a skončili tak někde na druhé straně Prahy, úspěšně jsme se všichni dostali na hlavní nádraží, kde se naše rozdělená skupinka opět shledala.

Společné cesty vždy nabádají k tomu, že se o druhých lidech dozvíte informace, které byste si ani nedokázali představit. Jinak tomu nebylo ani cestu tam a zpátky, kdy jsme si všichni mezi sebou nezávazně povídali a bavili se, že pro nás bylo až šokem, když se kousek nad námi rozsvítila tabule s upozorněním, že na další stanici budeme již vystupovat.

Foto: Kryštof Dušek

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *