O dělení růží

Trocha historie, obzvláště té sestavené z pověstí a legend, není určitě nikdy na škodu. Co mají společného páni z Hradce, Sezimova Ústí, Landštejna, Stráže a Rožmberka? Obecně vzato můžeme říci, že všechno to jsou poměrně známé šlechtické rody pocházející z jižních Čech. Kdo se však podívá o něco lépe, určitě si všimne zjevné podobnosti rodových znaků těchto šlechticů. A právě o tom, proč několik šlechtických rodů má dosti podobné erby, vypráví jedna pověst.

Rodová pověst na obraze

Pověst

Ve 12. století se na jihočeských statcích procházel šlechtic Vítek, abychom byli přesní, tak Vítek I. z Prčice. Jednalo se o šlechtice, který se stal zakladatelem rodu Vítkovců. Vítek si přál, aby rod Vítkovců žil navěky, a tak se rozhodl, když dosáhl již vysokého věku, že rozdělí své statky mezi svých pět synů, z nichž nejmladší jménem Sezima byl synem nemanželským.

Jednoho dne si tedy k sobě svolal svých pět synů a svěřil se jim své rozhodnutí. Aby však byla opravdu zachována jeho vize a vroucí přání o nesmrtelnosti rodu, všichni synové dostali do svého erbu pětilistou růži. Nejstarším synem byl Jindřich. Otec mu daroval hradecké panství a Jindřich přijal za svůj erb pětilistou zlatou růži v modrém poli.

Druhorozeným synem Vítkovým byl Vítek z Klokot. Tomu otec daroval do znaku stříbrnou růži v červeném poli spolu s třeboňským a landštejnským panstvím. A tak vznikl rod pánů z Landštejna.

Třetí syn Viléma I. z Prčice se jmenoval Smil. Ten od otce dostal modrou růži ve zlatém štítě. Ze statků svého otce poté získal strážské a bystřické panství. Na strážském zámku poté ve 20. století pobývala i známá operní pěvkyně Ema Destinová, která si onen zámeček natolik oblíbila, že si ho koupila. Mimo jiné zde také pořádala různé okultistické sešlosti.

Čtvrtým synem Vítkovým byl Vok. Tomu otec prokázal snad tu největší čest, protože mu daroval svůj vlastní erb, jenž se skládal z červené růže na stříbrném poli. Za panství mu otec poté odkázal Rožmberk a Krumlov. A tak nám podle legendy vznikl snad nejslavnější český šlechtický rod, jehož rodovým heslem se stalo „Memento mori, cogita aeternitatem“.

Posledním synem byl již výše zmíněný Sezima, nemanželské dítě Vítka I. z Prčice. Aby ani on nepřišel zkrátka, otec mu do erbu vložil černou růži na zlatém poli a ze svých statků svému synovi přenechal ústecké panství.

Jak to bylo ve skutečnosti?

Pověst o dělení růží však není daleko od pravdy. Od původní větve Vítkovců se mělo skutečně oddělit několik větví. Jednou z nich byla i větev pánů z Hradce, avšak od této větve se oddělily ještě další dvě – strážská a ústecká. Ve skutečnosti se namísto oněch dvou rodových větví, které se v legendě oddělily spolu s větví hradeckou, oddělila větev jiná. Tou byla větev pánů z Krumlova, kteří měli ve znaku zelenou pětilistou růži ve stříbrném poli. Zakladatelem tohoto rodu byl bratr Jindřicha, jemuž otec podle legendy odkázal hradecké panství, Vítek II. starší. Vymření této rodové větve přišlo záhy, a tak jejich panství získali s povolením krále Václava II. jejich příbuzní Rožmberkové.

Nakonec se však do čela všech Vítkovců dostávají Rožmberkové. Bohužel i ti však vymřeli po meči roku 1611 posledním mužským dědicem Petrem Vokem. Petr však zemřel poměrně včas, neboť byl na rozdíl od svého staršího bratra Viléma protestantem. (Vilém neměl mužského dědice, a tak za svého nástupce určil svého mladšího bratra.)

Pověst není daleko od pravdy

Rodová pověst na obrazech

Na zámcích Český Krumlov, Třeboň, Jindřichův Hradec a Telč visí tři obrazy, které nám vypráví starou pověst o dělení růží. Pokud bychom hledali originály, nalezneme je právě na zámku v Telči, kde jsou všechny tři pohromadě. Na zbývajících třech rodových sídlech nalezneme vždy ten obraz, na němž je znázorněno panství, na kterém se obraz nachází.

Alespoň tyto obrazy jsou připomínkou dávné rodové pověsti O dělení růží.

Zdroje:

JUŘÍK, Pavel. Rožmberkové: první po českém králi. Praha: Euromedia Group, 2020. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-242-6362-5.

JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Vydání druhé. Praha: Euromedia Group, 2021. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-242-7761_5.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *