Osvětim aneb svědomí lidstva

V pondělí 21. listopadu 2022 se zájemci z řad studentů Gymnázia Vysoké Mýto zúčastnili exkurze do koncentračních táborů v polské Osvětimi a Březince. Dalo by se říci, že počasí vhodně podbarvilo pochmurnou atmosféru místa: bylo velmi chladno a deštivo. Díky tomu nám bylo alespoň trochu umožněno vcítit se do hrozné situace těch lidí, kteří v tomto táboře byli nuceni otročit a v podmínkách neslučitelných se životem umírat.

„Všichni Židé po celém světě chodí s otevřenou ránou. Nechtějí, aby se tato rána zahojila. A ta rána je vzpomínka na holocaust. Lidstvo by nemělo zapomenout na to, co to je holocaust.“

Jan Karski, polský spisovatel a odbojář židovského původu

Naše prohlídka započala v táboře Auschwitz I, ve kterém započala děsivá historie celého tohoto místa. Tímto neslavně proslaveným památníkem nás provedl průvodce polského původu, který uměl krásně česky a seznámil nás s podrobnou historií celého místa. Právě sem přijížděly transporty lidí z celé okupované Evropy. Také zde jsme poznali v jakých otřesných podmínek museli vězni žít a pracovat. Měli jsme možnost si projít nejen chodby s fotografiemi tehdejších obětí zrůdného režimu nebo vidět na vlastní oči osobní věci, jež jim byly odcizeny, ale také jsme viděli původní plynovou komoru, která jako jediná z celého komplexu táborů přežila až do dnešních dní. Po tom, co jsme dokončili prohlídku prvního tábora, jsme autobusem přejeli do nedalekého tábora Auschwitz II – Birkenau, v němž tehdy probíhalo samotné vyhlazování vězňů. Hned za vstupem jsme se prošli po rampě vedle kolejí, po kterých kdysi přijížděli přeplněné dobytčáky plné nedobrovolných vězňů. Právě tady občasně probíhala po příjezdu selekce a práceschopným bylo dopřáno ještě několik týdnů života, než se při mizerných přídělech potravin v nelidských podmínkách udřeli jako pracovní síla moderních otrokářů, které si je od správy tábora pronajímaly. Často však šly celé transporty mnohdy čítající kolem tisícovky lidí rovnou do plynu…

Koleje vedoucí přímo do pekla

Každý z nás atmosféru tohoto smutného místa prožíval po svém, na každého zapůsobilo něco jiného. Spolužačka popsala svůj zážitek takto: „Nemyslím si, že patřím zrovna mezi slabé povahy, celou návštěvu jsem snášela dobře. Jediné, z čeho mě však přeběhl mráz po zádech, byla chodba. Nekonečně dlouhá chodba plná fotografií lidí, jejichž doba přežití nebyla delší než 4 měsíce. Po zádech mi přeběhla kosa, když průvodce dodal, že fotografie k identifikaci vězňů se dělaly jen první rok činnosti tábora a poté se přešlo na tetování čísel. Celá prohlídka nás hodně vybízela k přemýšlení. Vím, že nikdo z nás se nedokáže vcítit do kůže, kteří tohle peklo zažili. I když někteří chodili se slzami v očích, myslím si, že by sem měl jet každý.“

Mnohým z nás po celou dobu prohlídky běhal mráz po zádech. I tak jsme se všichni mohli shodnout na tom, že by každý měl toto místo alespoň jednou za život navštívit. Myslíme si, že by si lidstvo mělo samotnou tragédii už navždy připomínat, ať už nejsme nikdy nuceni si jí prožit znovu.

„Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika.“
autor neznámý

Zdroje:
Online galerie citátů slavných osobností, odkaz zde
Autor fotografií: Jakub Kulhánek, 2. A

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *