Otmar Vaňorný

Otmar Vaňorný se narodil dne 12. listopadu roku 1860 v Rychnově nad Kněžnou. Rodina, do níž se narodil, na tom nebyla finančně nejlépe. Jeho otec Ignác Vaňorný byl obuvníkem a sám pocházel z chudé domkařské rodiny stejně jako jeho žena. Avšak ani tento fakt nezabránil malému Otmarovi ve vzdělání.

Roku 1871 ukončuje Otmar Vaňorný povinnou školní docházku a rozhodne se, že se pokusí dostat na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Nastoupí tedy do přípravné třídy, kde se ihned projevuje jako pilný žák s velmi dobrým chováním. Jediné, s čím má trochu problémy, jsou technické předměty. I přesto nakonec dosáhne tak skvělých výsledků, že je následujícího roku na gymnázium opravdu přijat. Po celou dobu středoškolských studií patří mezi premianty třídy, pouze školní rok 1874/1875 ho trošku potrápí. Jedná se totiž o jediné období, ve kterém nemá vyznamenání. Velký vliv v těchto letech má na mladého Otmara gymnaziální profesor Josef Vycpálek, jenž v něm probudí myšlenky o češství.

Maturitní vysvědčení a vysoká škola

23. července 1879 získává Otmar Vaňorný maturitní vysvědčení, na němž je přirozeně vyznamenání. Téhož roku v prosinci je slavnostně přijat na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde setrvá až do roku 1885. Již během studií působí jako suplent bez aprobace na gymnáziích v Českých Budějovicích a v Praze na Smíchově.

Ještě před studii se Vaňorný seznámí s profesorem Janem Kvíčalou a na univerzitě také s jeho bývalým žákem, který je pouze o osm let starší než mladý Otmar Vaňorný. Onen žák se jmenuje Josef Král a později ovlivní Otmara daleko více než Kvíčala. Díky nižšímu věkovému rozdílu mají k sobě Král s Vaňorným také daleko blíže. Nakonec se také k němu přikloní při sporu mezi Králem a Kvíčalou o pravosti rukopisů.

Konečně je 30. června 1885 uznán způsobilým k výuce latinské filologie na nižších gymnáziích a řecké filologie na gymnáziích vyšších. Během svého života si však ještě několikrát doplňuje vzdělání. Roku 1887 si například dodělává zkoušku z latinské filologie pro způsobilost k výuce na vyšších gymnáziích.

Hradec Králové a seznámení Otmara se Zdenou

16. září roku 1886 nastupuje Otmar Vaňorný na c. k. gymnázium v Hradci Králové. Již zde se projevovala jeho schopnost velmi snadno zaujmout a nadchnout žáky. Bohužel se znovu ozývají finanční problémy, jež ho provázely již na pozicích v Českých Budějovicích a v Praze. Ani to však nebrání tomu, aby se zamiloval do dcery ředitele Steinmanna – Zdeny. Dne 6. září roku 1894 spolu uzavírají sňatek v královehradecké kapli sv. Josefa. Kvůli příbuzenskému vztahu je však pracovní poměr nepřijatelný, a tak 1. září 1895 nastupuje na gymnázium ve Vysokém Mýtě.

Jak se však Otmar dostal do Vysokého Mýta? Je důležité si uvědomit, že v době, kdy mladý učitel opouštěl své původní místo v Hradci Králové, došlo k zestátnění vysokomýtského gymnázia, takže o běhu ústavu nerozhodovalo Vysoké Mýto, ale stát. Tento fakt vysvětluje také to, že rozhodnutí o tom, kam se po prázdninách Otmar dostane, trvalo opravdu dlouho, a kdyby jeho tchán neměl kontakty, dozví se o svém budoucím pracovišti až minutu před dvanáctou.

Otmar Vaňorný ve Vysokém Mýtě

Komplikace však nastaly ihned po příjezdu Otmara Vaňorného a jeho ženy. Manželé totiž nevěděli, kde toho dne hlavu složí a kde budou v tomto městě přebývat. Pomocnou ruku jim však brzy podává ředitel gymnázia Václav Hospodka. Ten znal Otmara již z jeho studijních let, když byl jeho učitelem na rychnovském gymnáziu.

Otmar Vaňorný na c. k. gymnáziu ve Vysokém Mýtě začíná s výukou latiny, češtiny a němčiny a k tomu zájemce vyučuje pět hodin týdně těsnopisu. Později učí také filozofii, řečtinu, ale dostane se i k dějepisu. Mezi studenty dosahuje ihned velké obliby. Stává se pro ně nejen učitelem, ale také jakýmsi mentorem. Během své působnosti na vysokomýtském gymnáziu nabádal často své studenty k tomu, aby nekouřili, aby si nastavili pravidelný režim nebo aby ráno brzy vstávali. O samotném Otmarovi bylo známo, že velmi rád chodí bos na procházky, především ráno.

Počátky veřejné činnosti

Roku 1896 vydává Vaňorný v Naší době článek s názvem „Návrh pravidel českého hexametru přízvučného“, v němž velmi zkráceně řečeno pojednává o tom, jak se má antický hexametr co nejlépe překládat do češtiny. V následujících letech následovaly také další články o překladatelství jako takovém.

V roce 1897 vychází jeho první překlad, a to dílo Johanna Wolfganga Goetha s názvem Hermann a Dorothea. Dílo však bylo již dříve přeloženo Josefem Jungmannem, což byl však také důvod, proč si Vaňorný právě tento text vybral. Chtěl, aby čtenář překlady porovnal. Překlad samozřejmě dostal jak chválu, tak i kritiku, proti níž se však překladatel velmi umně ohradil.

Roku 1908 dostal pracovní volno na cestu do Itálie a Řecka. Cesta předčila jeho očekávání a byl z ní nadšen. Nutno podotknout, že se na ni vydal díky své překladatelské činnosti, neboť chtěl na vlastní oči spatřit místa, o nichž psali antičtí autoři. Své nadšení z cesty se po návratu rozhodne sdílet s veřejností, a tak pořádá několik přednášek o své cestě.

Ilias a Odyssea

Pomalu, ale jistě se dostáváme k jeho nejvýznamnějším překladům, jimiž jsou Ilias a Odyssea od řeckého básníka Homéra. Jako první vyšla Odyssea, a to roku 1921. Otmar Vaňorný k ní také dodal kapitolu pojednávající o tom, jak se má číst hexametr. Dílo samozřejmě získalo i úvod, s nímž překladatelovi pomáhal například i známý literární kritik František Xaver Šalda (Nutno podotknout, že se jednalo snad o nejváženějšího kritika své doby, jehož se většina autorů bála a svým způsobem se řídila také podle jeho kritiky. Ta totiž v podstatě určovala to, jestli autor bude úspěšný, nebo ne, avšak ne vždy se Šalda trefil. Velmi ostře kupříkladu kritizoval i dílo Karla Čapka, který v té době začínal tvořit.) nebo básník Josef Svatopluk Machar, jenž stál u zrodu moderní české poezie. V epilogu díla nezapomněl Vaňorný také zmínit Arne Nováka, známého kritika a syna spisovatelky Terézy Novákové, který mu s překladem pomáhal.

S překladem Iliady to měl Otmar Vaňorný daleko jednodušší, neboť mu bylo uděleno od roku 1922 do školního roku 1925/1926 pracovní volno pro vědecké účely, a tak se mohl naplno věnovat své překladatelské činnosti.

Reakce studentů na překlady oblíbeného profesora

Překlady Otmara Vaňorného nezůstaly bez povšimnutí jeho žáků na vysokomýtském gymnáziu. Například během akademie, jež proběhla 15. 4. 1926, sehrála skupinka studentů scénu „Setkání Odyssea s Laërtem“ právě podle překladu populárního učitele. Bohužel na jaře roku 1927 odchází Otmar Vaňorný do penze a studenti tak přichází o svého oblíbeného pedagoga. V roce 1935 mu udělila Univerzita Karlova čestný doktorát a téhož roku se stává čestným občanem Vysokého Mýta.

Až do své smrti 14. 1. 1947, jež byla zapříčiněna srdečním selháním, se překladatel věnuje nejen překladatelské činnosti, ale také psaní článků pojednávajících o české filologii. Jeho urnu můžeme nalézt na městském hřbitově v jeho rodném Rychnově nad Kněžnou.

Zdroje

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *