Pevnost, z níž se stalo peklo

Roku 1780 vydává císař Josef II. pokyn k tomu, aby se začala stavět pevnost na severu českých zemí. Šlo o případnou obranu proti Prusku, které mohlo na Rakousko zaútočit. O necelá dvě století později sloužila však něčemu, co otřáslo nejen celou Evropou, ale i celým světem. Touto pevností není žádná jiná než Terezín.

Právě do Terezína jsme se vypravili dne 13. 4. 2023. Všichni jsme si byli moc dobře vědomi toho, co se tam odehrávalo, ale že to je nesrovnatelné s tím, co se dělo v jiných táborech, které měly řešit tzv. židovskou otázku.

Hřbitov obětí před Malou pevností
v Terezíně.

Stavba

Nový císař rakouské monarchie Josef II. se obával, aby nedošlo k případnému útoku pruských vojsk pod velením krále Fridricha II. Velikého. Dne 10. října 1780 položil sám císař na bažinatém terénu základní kámen pevnosti, kterou pojmenoval na počest své matky Marie Terezie.

Pevnost však nikdy nebyla užita k původnímu účelu, protože pruská vojska nikdy nezaútočila. A tak postupně zastarávala a později přestala tehdejšímu vojenství vyhovovat, i když ji nechal syn Marie Terezie postavit podle nejmodernějších parametrů své doby.

Roku 1888 ztrácí Terezín status pevnosti a získává status posádkového města.

Gavrilo Princip

Po sarajevském atentátu byl do terezínské Malé pevnosti, jež sloužila jako vězení již od svého vzniku, převezen atentátník a vrah následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženy Žofie Chotkové Gavrilo Princip. Terezín byl vybrán z  důvodu své polohy v monarchii (nejseverněji položená pevnost). Jelikož byl Gavrilo srbský student, byly zde jisté obavy, že by mu mohli na jihu přijít nejen Srbové na pomoc.

Ve vězení však došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a později byl převezen do nemocnice ve Velké pevnosti. Tam 28. 4. 1918 umírá na tuberkulózu. Cela číslo jedna, v níž byl vězněn, je dnes pro srbské obyvatelstvo něco jako pomník, k němuž se údajně každý rok k výročí jeho úmrtí sjíždějí a pokládají věnce.

Pro nás se tato cela stala zastávkou, která nás odpoutala alespoň na chvíli od kruté skutečnosti, s níž je toto místo spojováno.

„Konečné řešení židovské otázky“

Koncem září roku 1941 se Reinhard Heydrich stává zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. Ten hledal místo, kam by mohl posílat židovské obyvatelstvo, aby se urychlilo řešení tzv. židovské otázky. Místa měla být původně dvě, avšak nakonec se vybral pouze Terezín, v němž již sídlilo v Malé pevnosti gestapo.

Černobílé označení bylo znakem vězeňské části pevnosti.

Velkou „výhodou“ bývalé pevnosti na severu Čech bylo kromě její polohy, která je asi 50 km od německých hranic a 50 km od Prahy, i to, že byla opevněná a jako ubikace posloužila stará kasárna. Město navíc později posloužilo i jako alibi pro delegaci z Mezinárodního výboru Červeného kříže. Návštěva proběhla 23. 6. 1944. Pro tuto událost bylo ghetto „zkrášleno“, ale jen a pouze v částech dopředu naplánované trasy. Delegace se však nechala omámit pouhým zdáním a v zápisu shledala zařízení jako město Židům dané a více se již situací nezabývala.

Konec války

Terezín osvobodila dne 9. 5. 1945 Rudá armáda. Poslední poprava proběhla 2. 5. 1945 a bylo při ní zabito 51 vězňů. Nacisté z místa uprchli o několik dní později. Vězni však museli v pevnosti zůstat z důvodu toho, aby se „znovu připravili“ na svět venku. K tomu v Malé pevnosti vypukla tyfová epidemie, kterou způsobyly špatné hygienické podmínky.

Terezínem prošlo přes 150 000 vězňů, více než 87 000 jich prošlo deportem převážně na východ.  V samotném Terezíně zemřelo kolem 35 000 vězňů, kteří byli následně zpopelněni (masové hroby se nemohly hloubit, protože hrozila kontaminace vody, která se nachází nehluboko pod povrchem).

Spalovací pece, kde v každé z nich hoří pietní svíčka.

Mezi vězni bychom našli i taková jména jako Egon Lánský, Dušan Klein, Karel Ančerl nebo spisovatelé Arnošt Lustig a Karel Poláček, kteří se ve svých dílech kolikrát navraceli právě k tomu, čím si prošli v bývalé pevnosti pojmenované po Marii Terezii.

Podrobnější historie Terezína během druhé světové války zde.

Exkurze vysokomýtského gymnázia do Osvětimi zde.

Foto: Kryštof Dušek

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *