Připomínka 17. listopadu

Některé dny jsou důležité si připomínat. Právě mezi těchto několik vybraných dat patří i 17. listopad, jenž se zapsal do našich dějin hned dvakrát. Poprvé roku 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol, a podruhé roku 1989 díky sametové revoluci. Abychom si tyto události připomněli, byl pro celé gymnázium připraven ve čtvrtek 16. listopadu 2023 speciální program.

Studenti hrající gestapo

Vznik celého nápadu

S nápadem a přáním, jestli by se na gymnáziu nemohlo konat něco, co by připomnělo nejen všem známé události roku 1989, ale také osudy našich studentů z období protektorátu, přišla paní profesorka Šalounová v průběhu září. Společně s dalšími čtyřmi spolužačkami jsme začaly s vymýšlením celého programu. Nechtěly jsme, aby šlo jen o běžné připomenutí u pomníku před školou. Chtěly jsme připomenout, proč slavíme 17. listopadu jako Den boje za svobodu a demokracii spolu s Mezinárodním dnem studentstva, a také představit oněch našich devět studentů, kteří byli roku 1943 v Drážďanech popraveni.

Základem bylo samozřejmě vymyslet kostru celého programu. Jakmile jsme se shodly na počtu stanovišť a na aktivním zapojení dramatického klubu, bylo to nejtěžší za námi, tedy to jsme si alespoň myslely. Nápad padal jeden za druhým, materiály se sháněly také vcelku snadno, jen čas poněkud rychle ubýval. Po vyřešení několika organizačních problémů, jež vyšly na povrch pár dní před celou akcí, bylo již vše připraveno a 16. listopad 2023 mohl nastat.

Materiál k programu

Osudný den

Nastalo čtvrteční ráno. Jako první jsme se všichni (organizátorky, fotografové, herci, spolužáci, co nám pomáhali) sešli v aule, kde jsme všem vysvětlily, co a jak si představujeme. Mezitím již skupinka dobrovolníků, kteří si zahráli gestapo, se již začínala vžívat do role. Samozřejmě si všichni byli vědomi, jak náročný si na sebe vzali úkol.

Studenti v roli příslušníků gestapa

Spolu s fotografy jsme se následně přemístili před ředitelnu. Zde jsme již čekali na naše dvě oběti do ranního rozhlasu, jež mělo celou akci zahájit a navodit pocit alespoň lehké nejistoty. Ředitel Josef Kolář, na kterého se nakonec nechal umluvit pan profesor Přibyl, v něm apeloval na své kolegy a studenty, aby se vzhledem k nedávným okolnostem (např. pohřeb Jana Opletala) chovali rozvážně. Poté předal slovo majoru Alexandru Leschkemu, jenž 16. listopadu roku 1939 vstoupil s wehrmachtem do Vysokého Mýta. Jáchym Slovák se zde bravurně vžil do role německého důstojníka a svým výrazem dodal celému rannímu hlášení na autentičnosti.

Jakmile rozhlasový projev skončil, začal samotný program. První dvě hodiny byly připravené pro nižší gymnázium. Každá třída se rozdělila na dvě skupinky a za doprovodu žáka z vyššího ročníku. Pro nižší ročníky byla připravena čtyři stanoviště. Ta byla zaměřením na rok 1939, 1989, symboly a písničky a jedno dvojstanoviště, na němž si mohli žáci odpočinout u filmu.

Během první hodiny zavítalo do tříd vyššího gymnázia gestapo, které od nás dostalo za úkol prozkoušet studenty z jejich znalostí týkajících se historie.

Program pro vyšší gymnázium

Na přesunutí celého programu do jiných tříd jsme měli velkou přestávku. To nám nečinilo takové komplikace. Horší bylo, že někteří naši pomocníci se účastnili soutěže Best in English, takže neměli úplně čas se připravovat. Naštěstí si všichni vyslechli informace ke svému stanovišti nejpozději ten den ráno, takže se vše obešlo bez větších komplikací. Stanoviště byla následující: 1939, odboj, dvě stanoviště o našich studentech, 1989, symboly, písničky a samozřejmě film.

Spolu s dvěma spolužačkami jsem byla na jednom ze dvou stanovišť o studentech. Studenti dostali za úkol se rozdělit do čtyřech skupinek, poté si vylosovat jméno jednoho ze čtyřech našich studentů (dalších pět se nacházelo na druhém stanovišti), následně dostali jeho životopis a měli deset minut na to, aby napsali básničku o onom studentovi. Kdo chtěl, mohl následně básničku přečíst.

Během čtvrté vyučovací hodiny jsem se ze svého stanoviště však musela vzdálit, abych připravila tři třídy na Kahoot!. Během páté vyučovací hodiny se totiž vyšší gymnázium rozdělilo na dvě poloviny, pro první byl připraven již výše zmíněný Kahoot! a druhá se sešla v aule, kde jim dramatický klub předvedl divadlo o našich studentech. Poté se obě skupiny vyměnily.

Pokládání růží

Celý program končil před školou u pomníku. Nejdříve zazněla Modlitba pro Martu následovaná proslovem paní ředitelky, která si zároveň trošku zavzpomínala na rok 1989. Poté došlo k samotnému slavnostnímu pokládání růží. Devět studentů představujících devět bývalých žáků, jejichž životy uhasly v Drážďanech roku 1943, položilo symbolicky devět růží. Desátou růži položila paní ředitelka za všechny ostatní. Celá akce končila písní Anděl od Karla Kryla.

Poděkování

Než bych vyjmenovala všechny, kteří nám s uskutečněním celého programu pomohli, byli bychom tu ještě hodně dlouho. Obecně bych ale chtěla poděkovat třem klubům, jimiž jsou dramatický, mental health a samozřejmě náš žurnalistický, neboť všichni členové těchto tří zapojených klubů brali pomoc jako samozřejmost.

Dík patří všem dobrovolníkům, kteří svědomitě zahráli gestapo a byli si vědomi toho, že opravdu není dobré si dělat z něčeho takového legraci. Z gestapa jako takového bych ráda jmenovala Jáchyma Slováka, jenž spolu s panem profesorem Přibylem, kterému tímto také děkujeme, skvěle odstartovali celý program. Z učitelů nesmíme samozřejmě zapomenout ani na paní profesorku Shánělovou a studenty, kteří u pomníku zajistili hudební doprovod, na paní ředitelku, jež nám dala možnost něco takového zorganizovat, a samozřejmě také na paní profesorku Šalounovou, která nás oslovila. Opomenuti nesmí zůstat ani Tomáš Pokorný a Sebastian Vanický, kteří celou akci fotili a točili. Nakonec nesmím zapomenout ani na mé spoluorganizátorky Zuzanu Krejčí, Terezu Morávkovou, Natálii Slavíkovou a Lucii Zemanovou, s nimiž se mi tak dobře spolupracovalo.

foto: Tomáš Pokorný – odkaz na celou galerii zde.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *