Proces se Slánským aneb justiční masakr

Více než čtvrt milionu lidí bylo v letech 1948 až 1989 odsouzeno v Československu v politických procesech. Z toho jich bylo odsouzeno k trestu nejvyššímu celých 241. Speciální úlohu sehrály takzvané monstrprocesy, velká divadla pro miliony diváků, čtenářů a posluchačů. Jedním z nich byl i proces s Rudolfem Slánským v listopadu 1952. Přesně před 70 lety, 27. listopadu 1952, padl poslední rozsudek v tomto monstrprocesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem, v jehož čele měl údajně stát.

Rudolf Slánský a další se měli stát výstrahou.

Kdo to byl Rudolf Slánský?

Politik a dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V letech 1945 až 1951 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ. Právě Slánský stál v padesátých letech za sérií politických procesů včetně toho s Miladou Horákovou. Právě monstrózní proces s ní měl podle historika Jiřího Kociána zlomit komunistickému mocnáři vaz. Uvedl, že se sice Slánskému proces naplánovat podařil, ovšem z pohledu sovětských poradců nebyl dokonalý. O rok a půl později stanul před soudem on sám. Jeho proces byl výstrahou pro ostatní – Josef Stalin chtěl vyvoláním strachu zabránit odtržení dalších spojenců, jak to nedlouho předtím udělala Jugoslávie.

Proces s Miladou Horákovou, na kterém se Slánský nedlouho před svým zatčením podílel. Netušil, že ho potká stejný osud.

Antisionismus není antisemitismus

Monstrprocesy s předními komunisty se v poválečných letech odehrávaly téměř ve všech sovětských satelitech. Paranoidní Stalin chtěl po roztržce s Titovou Jugoslávií ukázat, že další odpor už nedovolí. Československý proces vedle toho také odrážel radikální změnu vztahu Sovětského svazu k Izraeli. Proces byl na objednávku Moskvy výrazně antisemitský: jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo židovského původu a soud to výslovně uváděl.

Mezi „zločiny“, jichž se obžalovaní měli údajně dopouštět, se velmi často objevoval také sionismus. Antisemitismus procesu vyvolal ve světě pozdvižení. Od osvobození Osvětimi to tehdy bylo pouhých sedm let. Jak ale namítl tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý: „Antisionismus ještě není antisemitismus.“

Příprava procesu trvala více než rok. Klement Gottwald souhlasil s návrhem Sovětů na zatčení svého přítele a generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského pouze z obavy, že do procesů bude vtažen on sám. Při zatčení 23. listopadu 1951 si Slánský vyslechl obvinění, že budoval paralelní mocenské centrum ve straně. 

Slánský čelí obvinění, v lecčem tato fotografie připomíná předchozí.

Neurvalý Urválek

„Zahajuji hlavní líčení před státním soudem proti skupině obviněných, Rudolfu Slánskému a společníkům, pro trestné činy velezrady, vyzvědačství, vojenské zrady a sabotáže,“ zní hlas ze záznamu procesu. Po celých sedm dní jeho trvání mohli jeho průběh obyvatelé Československa sledovat prostřednictvím rozhlasu. Ovšem nešlo o skutečný přímý přenos. Rozhlas dění u soudu se přenášel se čtvrthodinovým zpožděním. To pro případ, že by se některý z obžalovaných přestal držet naučené výpovědi.

Nedlouho poté začíná prokuratura s hlavním obviněným. Tu vede Josef Urválek, právník s dlouholetými zkušenostmi. Ten se od ostatních jemu podobných justičních vrahů liší tím, že na rozdíl od nich nesložil nutnou rychlozkoušku, kde bylo absolventům do hlavy vtloukáno sovětské chápání práva. Již za první republiky působil u soudu. „Dále je z vašich výpovědí zřejmé, že jste vytvořil protistátní spiklenecké centrum, které připravovalo svržení lidově demokratického zřízení a restauraci kapitalismu, že jste prováděl tuto nepřátelskou činnost ve službách západních imperialistů, a především amerických uchazečů o světovládu,“ hřmí Urválek na Slánského.

„Přiznávám to,“ reagoval Slánský. Urválek pokračoval: „… abyste se stal československým Titem. Je tomu tak?“

„Ano,“ odpověděl Slánský. Kdyby učinil jinak, výpověď by se opakovala znovu od začátku.

Po celou dobu procesu byla jeho rétorika stejně plamenná a agresivní a plná komunistické propagandy. Sebevědomý projev státního zástupce přednesený útočným jazykem nepřipouštěl námitky. Působil tak přesvědčivě, že se dobrovolně k žalobě hlásili lidé z celé republiky. Netušili tenkrát, že všechny viny přiznávají obžalovaní z donucení a po hodinách krutých výslechů. Urválek byl jednoduše vzorem kariéristy, který si pozdější funkci předsedy Nejvyššího soudu vysloužil jako odměnu za to, že se stal vykonavatelem justičních vražd státu.

Urválek uprostřed své plamenné řeči. Měl ve zvyku souzené zesměšňovat.

Soud nerozhodoval

Mezi politickými procesy ve východním bloku ten československý vyniká vysokým počtem trestů smrti. Ze čtrnácti obžalovaných bylo jedenáct lidí popraveno a tři dostali doživotí. Mezi ty, kterým se poštěstilo odejít se životem, patřil Artur London, Eugen Löbl a Vavro Hajdů.

Když v roce 1956 Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti i čistky v Sovětském svazu, začali se k procesu se Slánským odlišně stavět i českoslovenští komunisté. 

Odsouzení byli po několika letech zproštěni viny a na začátku 60. let rehabilitováni. O trestech tehdy pochopitelně nerozhodoval nezávislý soud. Podle moskevských not výši trestu stanovil sekretariát Ústředního výboru komunistické strany. Jeho rozhodnutí stručně shrnul Klement Gottwald: „Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“

Vlado Clementis, jeden z odsouzených, vedle Klementa Gottwalda na fotografii z 25. února 1948 na Václavském náměstí. Za necelé čtyři roky ho nechal Gottwald popravit a poté vymazat z fotografie.



Zdroje:

1. RYCHLÍK, Jan, Československo v období socialismu 1945-1989, 2019, ISBN978-80-7601-638-52.
2. Článek České televize, odkaz zde
3. Článek č. 1 irozhlas.cz, odkaz zde
4. Článek č. 2 irozhlas.cz, odkaz dostupný zde
Vlastníci práv fotografií: Archiv České televize, Getty, Paměť národa

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *