Stávám se smrtí, ničitelem světů aneb Oppenheimer

V nitru geniality a morálního konfliktu se rodí příběh vědce, který změnil svět. Robert Oppenheimer, muž zodpovědný za stvoření atomové bomby, je postaven před nejtěžší rozhodnutí svého života. Jak daleko je ochoten zajít, aby zachránil lidskou civilizaci, když si je plně vědom, jakou zkázu může jeho zařízení zanechat? Již 20. července přichází do kin snímek Oppenheimer od filmového mistra Christophera Nolana. V tomto článku se podíváme na životní osud tohoto opravdového otce atomové bomby.

6. srpna 1945, před necelými 78 lety, byla americkou armádou poprvé nasazena nejničivější zbraň lidstva – atomová bomba. V 8:15 místního času byla jaderná puma známá jako „Little Boy“ vypuštěna z výšky 9 600 metrů a explodovala ve výšce 580 metrů nad přístavním městem Hirošima. Výbuch uvolnil energii srovnatelnou s explozí přibližně 15 tisíc tun TNT (asi 63 terajoulů). Bezprostředně po výbuchu zahynulo přibližně 70 000 obyvatel města, dalších stejně mnoho lidí později podlehlo následkům radioaktivního ozáření a zraněním. Celkový počet obětí dosáhl přibližně 140 000 obyvatel.

Vědecký tým v čele s generálem Lesliem Grovesem sehrál klíčovou roli v dosažení tohoto „vrcholu“ válečného úsilí. Výsledkem tříletého vývoje byl historický první jaderný test nazvaný Trinity, který se konal 16. července 1945 v poušti White Sands v Novém Mexiku na cvičné střelnici vojenské základny Alamogordo. Síla výbuchu testu Trinity předčila všechna očekávání. Přestože byla bomba odpálena ve vzdálenosti 70 kilometrů od civilní zástavby, tlaková vlna rozbíjela okna ještě ve vzdálenosti 160 kilometrů. Právě tehdy zazněla památná věta z úst Julia Roberta Oppenheimera, muže, který stál při vývoji atomové bomby už od jeho počátku.

„Když zář tisíců sluncí vybuchne na obloze, bude to jak nádhera toho nejmocnějšího… 
Stávám se smrtí, ničitelem světů.“

Tento výbuch se stal varováním ohledně neuvěřitelné devastace, kterou jaderné zbraně mohou způsobit. Následně byly dvě atomové bomby – „Little Boy“ a „Fat Man“ – svržena na japonská města Hirošima a Nagasaki. Tímto okamžikem vstoupil svět do jaderného věku… Za tímhle vším stál jediný muž, na kterého se v tomto článku podíváme zblízka.

Mladý Oppenheimer

Robert Oppenheimer se narodil 22. dubna 1904 v New Yorku jako rodilý Američan. Jeho otec, úspěšný židovský obchodník, pocházel z Německa. Díky rodinnému zázemí měl Robert přístup k dobrému vzdělání a mohl se připravovat na svou budoucí vědeckou kariéru. Díky svému mimořádnému talentu dokončil studium na Harvardské univerzitě již ve svých 21 letech. Poté pokračoval ve studiu na univerzitě v Cambridge a krátce na to se přesunul na univerzitu v německém Göttingenu. Oppenheimer měl největší zájem o teoretickou fyziku, ale studoval také literaturu a filozofii. Ovládal několik jazyků, včetně latiny a řečtiny. Starověké indické eposy, které jej velmi zaujaly, četl zásadně v originále v sanskrtu.

Během dvouletého studijního pobytu v Evropě Robert Oppenheimer dokázal publikovat devět vědeckých prací a úspěšně obhájit svou disertační práci. Během této doby získal značnou proslulost díky své práci na kvantové teorii molekul, na které spolupracoval se svým učitelem Maxem Bornem, který v roce 1954 dostal za zásadní pokrok právě na tomto poli Nobelovu cenu.

Cesta k atomové bombě

Po svém návratu do Ameriky v roce 1927 Robert Oppenheimer pokračoval ve svém vědeckém bádání v oblasti teoretické fyziky. Zaměřoval se na molekulární a jadernou fyziku a projevoval zájem o kvantovou elektrodynamiku. V roce 1941 se připojil k speciální komisi, která diskutovala o potenciálu využití jaderné energie pro válečné účely. Oppenheimer již dříve přemýšlel o možnosti konstrukce jaderné zbraně.  Z vlastní iniciativy přikročil k pokusům se štěpením uranu a dosažené výsledky vedly k rozhodnutí vytvořit výzkumné středisko pod jeho vedením.

Ne všichni byli tehdy přesvědčeni o jeho kompetentnosti pro tak náročný úkol, v mnoha ohledech neměl dostatek zkušeností ani znalostí. Nicméně generál Leslie Groves, který byl pověřen vývojem a konstrukcí jaderné bomby prezidentem USA, se rozhodl i přes pochybnosti vědecké obce vybrat Oppenheimera. Při výběru sehrálo roli Oppenheimerovo vysoké sebevědomí a jasná koncepce, kterou prezentoval.

„Žádná velká kultura nebyla prosta zvídavosti, rozvažování, přemítání a vážného přemýšlení… Žádná velká kultura nepostrádala vynalézavého génia.“

Projekt Manhattan

V roce 1942 byl spuštěn tajný vojenský projekt s kódovým označením Manhattan, který měl za cíl vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Robert Oppenheimer byl pověřen vedením výzkumných prací v rámci tohoto projektu. Do projektu se zapojilo mnoho předních amerických i evropských vědců, kteří uprchli před nacismem.

Oppenheimer se ukázal být vynikajícím organizátorem a byl nepostradatelným pro úspěch projektu. Jeho schopnost řídit a koordinovat vědecký tým přinesla vynikající výsledky. I přes tyto úspěchy se Oppenheimer během svého angažmá v projektu ocitl v obtížné situaci poté, co byl obviněn ze špionáže kvůli svým dřívějším kontaktům s členy komunistické strany. Robert Oppenheimer prokázal svou loajalitu tím, že se veřejně ohradil proti nabídce svého přítele H. Chevaliera na výměnu vědeckých informací mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Pro Chevaliera to znamenalo okamžitý zákaz činnosti. Veškerá obvinění byla díky tomu nakonec stažena a oddělení pro vývoj atomové bomby dál pokračovalo s Oppenheimerem v čele.

Po úspěšném dokončení projektu Manhattan a svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se Robert Oppenheimer stal celebritou a jeho jméno se stalo známým po celých Spojených státech. Jeho portrét se objevil na titulních stranách prestižních časopisů, jako jsou Life a Time. Oppenheimer byl za své zásluhy také po právu oceněn. V roce 1946 obdržel nejvyšší civilní vyznamenání v USA, Medaili za zásluhy (Legion of Merit). V letech 1947 až 1952 zastával Oppenheimer pozici prezidenta vědecké rady Komise pro atomovou energii a stal se potažmo hlavním poradcem vlády a armády v jaderných otázkách. Jeho vliv a autorita byly významné, a to nejen ve Spojených státech, ale i ve světě.

Oppenheimer po válce

Robert Oppenheimer pokračoval ve své vědecké kariéře a stal se ředitelem Institutu pokročilých studií v Princetonu. Zároveň byl prezidentem Americké fyzikální společnosti a předsedou poradního výboru Atomové komise. Jeho snahou bylo nastavit mezinárodně uznávané kontrolní mechanismy pro využívání jaderné energie a varoval před nekontrolovaným zbrojením. Byl přesvědčen o nutnosti mezinárodní spolupráce a kontroly v oblasti využití jaderné energie, což v období studené války neodpovídalo vládní politice.

„Každá věc může být uvedena do souvislosti s něčím, žádná nemůže být uvedena do souvislosti se vším.“

Oppenheimer si za jeho postoje vysloužil mnoho nepřátel. V letech 1949 až 1954 byl v éře mccarthismu obviňován z prokomunistického smýšlení a špionáže pro Sovětský svaz. V roce 1954 byl obviněn z brzdění vývoje vodíkové bomby ve Spojených státech. Přestože ho jeho kolegové hájili, byl mu odepřen přístup k vojenským materiálům souvisejícím s jaderným výzkumem a ztratil politický vliv. Životní zkušenosti získané v období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k úvahám o úloze vědce v moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití.

Rehabilitace Roberta Oppenheimera nastala až za prezidenta J. F. Kennedyho, který mu udělil Fermiho cenu. Od té doby až do konce svého života působil s různými přestávkami v Princetonu. Trpěl rakovinou hrdla, která byla zapřičiněná jeho dlouholetým kouřením. Zemřel 18. února 1967 ve věku 62 let.

Zdroje:
Wikipedie, článek zde
BIRD, Kai a Martin J. SHERWIN. American Prometheus: the triumph and tragedy of J. Robert Oppenheimer. New York: Vintage Books, 2006.
Armyweb.cz, článek zde

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *