Ze života čmeláků

Čmeláci jsou pilní opylovači, kteří jsou velmi důležití nejen pro naši přírodu, ale také pro pěstování rostlin ve sklenících. Inspirovali mnoho umělců či filmových tvůrců. Známá je např. skladba Let čmeláka, kterou složil Nikolaj Rimskij-Korsakov, pohádka Včelí medvídci nebo československý letoun Zlín Z-37 Čmelák. Mezi lidmi byli vždy populární. V České republice jsou však všechny druhy čmeláků ohrožené, některé dokonce kriticky, jiné již bohužel vyhynuly. Jaké jsou důvody jejich úbytku a jak vůbec čmeláci žijí? Věděli jste, že i mírumilovní čmeláci dokážou být opravdoví rváči?

Taxonomie

Čmelák (latinsky Bombus) patří do skupiny včelovitých (Apidae) třídy hmyzu. Žije společensky v koloniích, jejichž četnost se liší podle druhu – čmelák zemní (Bombus terrestris) mívá 100–600, v případě velmi příhodné lokality až 1000 jedinců; čmelák humenní (Bombus ruderatus) pouze 50–100 jedinců. Na světě bylo popsáno 250 druhů, z nichž asi 33 se nacházelo i na území ČR. Bohužel řada druhů u nás již vyhynula a nyní u nás žije kolem 20 druhů čmeláků. Nejčastěji se v České republice setkáváme s čmelákem zemním (Bombus terrestris), čmelákem hájovým (Bombus lucorum), čmelákem skalním (Bombus lapidarius), čmelákem rolním (Bombus pascuorum), čmelákem lesním (Bombus sylvarum), čmelákem rokytovým (Bombus hypnorum) nebo čmelákem lučním (Bombus pratorum).

Život čmeláků

Čmeláci jsou jedni z prvních z třídy hmyzu, kteří brzy na jaře vylézají z půdy a opylují první květy. Zimu přežijí pouze královny. Hibernují asi 20 cm pod zemí, přibližně šest měsíců. Jejich tělní tekutiny obsahují glykol, který zabraňuje zamrznutí královny. Probouzí se brzy z jara, jsou schopni létat již při 2°C. K zahřátí jejich těla na „provozní teplotu“ jsou schopni využít svalového třesu. Po takovém nastartování potřebuje čmeláčí královna co nejrychleji zdroj energie. Typickým zdrojem potravy čmeláků v tuto roční dobu je nektar z jehněd vrby jívy, která je jedna z prvních kvetoucích rostlin u nás. Po řádném posilnění začínají královny vyhlížet místo, kde by mohly založit své hnízdo. Typicky vyhledávají opuštěné nory hlodavců či jiné podobné dutiny. V případě nutnosti jsou schopné založit kolonii i v ptačích budkách, případně vést o hnízdo souboj. Dokážou porazit i hlodavce mnohonásobně větší než ony samy.

Po nalezení více či méně ideálního hnízda započnou královny s výstavbou nádob a zásobních kalíšků z vosku. Do voskových nádob nakladou vajíčka, která pečlivě kontrolují a zahřívají je svým tělem na teplotu kolem 35°C. Z těchto vajíček se za 20 dní vylíhnou dělnice, které pomáhají královně se sháněním potravy. Postupně se tak kolonie zvětšuje, některé druhy mívají v jedné kolonii až 1000 dělnic, což je oproti včelám stále velmi málo. Čmeláci potřebují spoustu potravy a energie, musí tak být mnohem pilnější než pilné včely – jsou schopni opylit až pětkrát více květů za den. Dělnice hledají potravu 18 hodin denně, neboť musí krmit samy sebe a hladové krky nově se líhnoucích larev. Královna nyní pouze klade vajíčka. S dostatečným počtem dělnic začíná královna klást vajíčka, ze kterých se vylíhnou trubci a nové královny. Sama královna, matka celé kolonie, v tuto dobu začíná slábnout a přestává produkovat další vajíčka. Ostatní dělnice a nově vylíhnuté královny začnou svou matku napadat, kousat a bodat žihadly, až ji usmrtí a nové královny vylétnou z hnízda ven, aby se mohly spářit.

S příchodem pozdního léta a podzimu ubývá cizosprašných rostlin, a tak nastává pro čmeláky krize. Málo potravy a velká konkurence způsobuje nedostatek energie pro “včelí medvídky”, kteří pro přežití potřebují 150 mg cukru denně. Královny se spáří s trubci a začínají hledat místo, kde budou v zimě odpočívat. Jediná inseminace jí stačí pro založení celé nové kolonie. Všichni ostatní uhynou vyčerpáním a stanou se tak potravou např. pro mravence. Pokud královna přes zimu neumrzne, bude se probouzet časně zjara stejně tak, jako její předchůdkyně.

Význam čmeláků

Čmeláci jsou hojně využívaní v zemědělství, zejména při pěstování plodin ve sklenících od brzkých do pozdních období. Rajčata či papriky ze skleníků, které můžeme koupit v obchodech téměř po celý rok, by se bez čmeláků neobešly. Využívá se jejich neobyčejné pracovitosti a odolnosti – jediná dělnice je schopna opýlit až 2000 květů denně. Mimo skleníky jsou čmeláci často chováni u rybízových plantáží nebo v ovocných sadech. Jsou to specialisté na jahody, neboť je jsou schopni opýlit takovým způsobem, že ve výsledku vyrostou téměř dokonalé plody. Díky jejich dlouhým jazýčkům jsou schopni opylovat i rostliny, jejichž nektar je jiným živočichům téměř nepřístupný, jako např. oměj šalamounek.

Prodej čmeláků je v České republice zakázaný, jelikož se jedná o ohrožený druh. Výjimku má však společnost Český Čmelák, která se zabývá chovem a prodejem čmeláčích hnízd s královnou i dělnicemi. Nejčastěji jsou chováni jedinci čmeláka zemního, zejména kvůli jejich početnosti.

Úbytek čmeláků

Za posledních 100 let ubyla třetina čmeláčí populace. Obzvlášť v jižních oblastech již čmeláci téměř vymizeli. Území jejich výskytu se rychle zužuje – na jihu je příliš velké teplo, na severu je pro ně nedostatek potravy. U nás je největším problémem jednotvárnost přírodní krajiny, pěstování větrosprašných monokultur a intenzivní obhospodařovávání lánů. Dále využívání neonikotinových pesticidů čmelákům velmi neprospívá. Velkým problémem je i eutrofizace půd – umělé obohacování půdy o živiny, především fosfor a dusík. Následkem je snížení biodiverzity a úbytek potravy pro naše hmyzí společníky. Změna klimatu, hlavně velké teplotní výkyvy již pouze umocňují problém s nedostatkem potravy.

Čmeláci mají také přirozené parazity a nepřátele. Nejvíce čmeláčí kolonie trápí zavíječ čmeláčí (Aphomia sociella) – noční motýl, který proniká do hnízd a klade do nich svá vajíčka. Jejich larvy požírají vše, od vosku po samotné larvy čmeláků. Trápí je také pačmeláci (Psithyrinae), kteří jsou samotným čmelákům velmi podobní. Neumí si však stavět hnízdo a sbírat pyl. Napadají čmeláčí hnízda, konzumují jejich vajíčka a nutí dělnice, aby se staraly o larvy pačmeláčí. Oproti jevům způsobeným člověkem však parazité nepředstavují až tak velký globální problém.

Podpořit čmeláky není složité. Máte-li zahrádku, můžete zkusit pěstovat nektarodárné rostliny. Kromě čmeláků na ně moc rády zavítají i jiné druhy hmyzu. Například komule Davidova (Buddleja davidii) – lidově “motýlí keř” – je ideálním zdrojem potravy nejen pro čmeláky, ale i pro různé druhy motýlů. Hmyzu můžete pomoci také omezením sekání trávníku; nesekat ho celý najednou. Vyhovuje jim mozaikovitá krajina. Na polích lze vysázet remízky a pokusit se pěstovat různé druhy rostlin. Chcete-li pozorovat čmeláčí kolonie, zkuste si pořídit čmelín. Na stinném místě vám zkrášlí zahradu, pomůže čmelákům nalézt útočiště a zajistíte si řádné opylení rostlin na zahrádce.

Věděli jste, že …

  • Čmelák lesní (Bombus sylvarum) ve skutečnosti neobývá lesy, ale zásadně preferuje otevřené krajiny.
  • Jazyk čmeláka zahradního (Bombus hortorum) může mít více jak 2 cm, což je přibližně tolik, kolik on sám měří.
  • Před více než dvaceti lety fyzici nebyli schopni vysvětlit, jak je možné, že čmeláci, vzhledem k své konstituci a hmotnosti, jsou vůbec schopni létat.
  • Pomocí svalového třesu jsou schopni zvýšit tělesnou teplotu až na 37 °C, ačkoliv jsou považováni za studenokrevné živočichy.
  • V případě nebezpečí varují nepřítele zvednutím prostřední nohy. Pokud nebezpečí přetrvává, zvedají postupně všechny nohy, dokud jsou schopni ještě stát. Nedaří-li se nebezpečí zahnat ani takovýmto způsobem, otočí se na záda a začnou nepříteli ukazovat svůj zadeček s žihadlem.
  • Název „čmelák“ vychází ze sanskrtu, původní český název je „brundibár“.
  • Jsou schopni unést na nohou náklad o hmotnosti až 80 % jejich vlastní váhy.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *