Jedno páteční odpoledne jsme se vydali vyzpovídat do Prahy Hynka Medřického. Přivítal nás velmi ochotně ve své provozovně Artemide na Vinohradech. Zde nás čekala hodina zásadních a ohromujících poznatků, o které nás pan Medřický obohatil. V dnešním článku bych vás jimi ráda provedla, jak citovanými informacemi, tak skrz audionahrávky z našeho rozhovoru. Pro lepší uchopení tématu se níže dozvíte i spoustu důležitých informací mimo rámec našeho povídání.
Kdo je Hynek Medřický?
Pan Medřický[1] je, jak se sám označuje – světlonoš. Jinými slovy je to odborník na světlo, o které už se zajímá více jak jednu dekádu. Krom toho ví snad téměř všechno o cirkadiánních rytmech člověka, je vynálezcem první biodynamické žárovky Vitae[2]a kromě kvalitního osvětlení, u něj pořídíte brýle na eliminaci krátkých vlnových délek[3]. Srdnatě bojuje za kvalitnější osvícení veřejných prostorů i našich domovů. Když ukončím povídání o jeho profesi, s čistým svědomím mohu říci, že je to hlavně opravdu moc milý a laskavý člověk, který je upřímně oddaný tomu, co dělá.
Cirkadiánní rytmus (CR)
Celé naše téma se odvíjí od tohoto pojmu. Cirkadiánní rytmy totiž ovlivňují všechno, co prožíváme. V nejjednodušším a asi i nejkratším pojetí bych ho nazvala jako naše biologické hodiny. Celá příroda a my s ní v jakési symbióze, fungujeme na principech cykličnosti, o tom žádná. Střídání ročních období, fáze Měsíce a Slunce, dokonce i všechny živé organismy tak fungují. Například hibernace některých živočichů nebo doba květenství rostlin. Všechny tyto procesy probíhají na základě jakéhosi ,,sladění s přírodou“. Sice zde uvádím poměrně dlouhodobé procesy, které ke svému dokončení vyžadují delší časový interval, princip CR ale zůstává stejný.
Cirkadiánní rytmus (z lat. circa – přibližně, dies – den) trvá přibližně 24 hodin a způsobuje změnu jak fyzických, tak i psychických procesů v našem těle. Pokud tedy máme tento rytmus správně nastavený, můžeme dopředu plánovat naše akce přes den (i v noci) tak, aby byly v jeho souladu a my z nich vytěžili maximum. Zásadně ho ovlivňují vlivy okolního prostředí. Dokonce tak moc, že určují, jak, kdy a v jaké kvalitě cyklus proběhne. Faktory, které jeho kvalitu ovlivňují byly hlavním předmětem našeho rozhovoru s panem Medřickým, proto vás jimi v dnešním článku postupně provedu.
Níže u obrázků se můžete podívat na přibližné schéma správně nastaveného CR.
Pane Medřický, dokázal byste nám blíže přiblížit, jak funguje cirkadiánní rytmus?
,,Je to vlastně rytmus celého našeho těla, všech orgánů a buněk. Řídí se suprachismatickými jádry[4]. To jsou dva shluky neuronů ve velikosti zhruba poloviny zrnka rýže. To jsou naše biologické hodiny. (pozn.: Každá naše jedna buňka, orgán, … má pak svoje vlastní hodiny, které jsou řízeny právě těmito dvěma suprachismatickými jádry. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že tyhle dva malé shluky jsou jakýmisi ,,nadřízenými“ v rytmech našeho těla. Rozhodují, kdy a v jaké časové periodě se budou odvíjet různé biologické akce v našem těle). Jediná tyto dvě suprachismatická jádra získávají informace ze sítnice oka, kde byl poprvé po roce 2000 u člověka popsán systém vnitřně senzitivních melanopsinových gangliových buněk. Můžeme tedy říci, že je to opravdu čerstvá informace, a proto o cirkadiánních rytmech tolik lidí neví.“
Světlo a světelné podmínky jako nejdůležitější faktor
Zrak je pro nás nejdůležitější ze všech smyslů. 60 % našeho smyslového vnímání je zprostředkováváno právě skrze zrak. Schopnost vidět se utvořila díky světlu. Není divu, že proto bude hrát tak velkou roli v kvalitě našeho CR.
Vzpomínáte na tu chvíli, kdy jsem na začátku našeho povídání prohlásila, že jsme stejně jako všechny živé organismy propojeni s přírodou a to neuvěřitelným způsobem? Proč tomu tak vlastně je? Byť se dnešní doba může zdát jako pomalu odlučující se od této ,,symbiózy“, tohoto jedinečného spojení se zkrátka nikdy nezbavíme.
Miliony let se tu střídalo světlo ve dne a tma v noci. Všechny živé organismy se na tento koloběh adekvátně přizpůsobily. Podmíněné reakce v jejich tělech závisely hlavně na světle. Jednoduše řečeno, když přišla například tma, byl to signál ke spánku. To je důvod, proč před dávnými časy neexistovala možnost, že by mohlo CR něco zásadně narušit. Lidé vstávali každý den bez budíku a usínali bez prášků na spaní.
Měření intenzity světla
Světlo lze měřit pomocí jeho vlnových délek. Na základě toho, jaké vlnové délky zrovna vyzařuje, (tudíž v jaké části barevného spektra se zrovna nachází), dokáže tělo přesně určit, co v danou chvíli udělat. To znamená, že vlnové délky světla zásadně ovlivňují naše vnitřní hodiny. Z tohoto důvodu je tak zásadní se neodkloňovat od přirozených světelných signálů.
Nyní však žijeme ve 21. století a už jen to je dost pádný důvod, proč naše biologické hodiny nedokáží pracovat samy a přirozeně. Do rytmu v harmonii s přírodou přišly jako noví vetřelci nejdříve žárovky, později se přidala veškerá elektronická zařízení, LED osvětlení, atd. Jedno z nich právě držíte v ruce a čtete z něj tyto řádky. Je to špatně? Ne nutně. Záleží hlavně na denní době užívání.
Nejdůležitější je mít stále na paměti onen 24 hodinový formát. Ten totiž máme během jednoho dne k dispozici. Abychom mohli říci, že jsme jej využili plnohodnotně, je potřeba hodiny rozdělit v poměru 16:8. Tomuto formátu říkáme sociální čas.
Jak správně využívat světlo v náš prospěch?
16 hodin bdělé aktivity a 8 hodin spánku. Pouze tak vybalancujeme kvalitní životní styl.
,,Používání umělého světla je v 21. století nutností, ale je nezbytné používat takové světlo, které se blíží slunci v danou denní dobu. Tedy přes den bílé, hodinu před západem slunce teple žluté a při západu (a pokud nutně potřebujeme, tak i po západu) sytě oranžové až rudé.“ (bilesvetlo.cz)
Znamená to tedy, že hodinu a půl před spaním nemůžeme využívat osvětlení a elektronická zařízení?
,,Můžeme využívat světla, která neobsahují právě ony krátké a střední vlnové délky (tj. ne modré a ne zelené). A jelikož už nejsme sezónní (žijeme podle onoho sociálního času), musíme ze svých 16 hodin bdělosti ubrat 90 minut jako přípravu na spánek. Ono světlo bez modré a zelené se tedy využívá v průběhu celé noci a 90 minut před spaním.“
Jistě jste zaznamenali obrovský boom v oblasti ,,škodlivého modrého světla“. Lidé skupují průhledné brýle ve velkém, aby ve své kanceláři nebo ve školní lavici šetřili své zraky před oním strašákem. Je tu však potřeba uvést pár věcí na pravou míru.
Jak je to s využitelností modrého světla? Je nějaká denní doba, kdy ho doslova potřebujeme? A je opravdu modré, jak je ve společnosti rozšířeno?
,,Toto světlo ve skutečnosti není modré. Je azurové – stejně jako nebe. Potřebujeme ho ke všem našim kognitivním funkcím. Proto ho musíme mít dostatek ve stavu naší bdělosti.“
Dokážeme rozpoznat tyto rušivé vlivy? Dostaneme nějaký vědomí signál, že je něco v tuto dobu s přijímaným světlem špatně? Jak to poznáme?
,,Nepoznáme. Není zde totiž vytvořena zpětnovazebná smyčka. Slunce svítilo vždycky správně. Přes den bylo světlo, v noci tma. Nebyl pro to žádný důvod takovou smyčku vytvářet, byť receptor tam byl.“
Dnešní povídání bych touto otázkou ukončila. Pro velké množství poznatků, kterými nám pan Medřický přispěl, si vás dovolím pozvat na další část. Tu můžete očekávat již v brzké době.
Budeme se více věnovat konkrétním škodlivým účinkům, benefitům nebo třeba dopadům na sportující populaci. Dále se dozvíte, kde čerpat další informace o této problematice a v neposlední řadě se můžete těšit na zcela unikátní vědecké poznatky, které pan Medřický dosud ještě veřejně nepublikoval.
Velké díky patří panu Medřickému, jenž byl velice ochotný.
Rozhovorem provedli Simona Bělinová a Jan Horníček,
článek zpracovala Simona Bělinová