Zatímco úspěšně učíme umělou inteligenci umění a první z miliardářů přichází na chuť vesmírné turistice, tak jeden z nejdůležitějších aspektů života lidského pokolení věda zatím pomíjí a vyhýbá se jejímu podrobnějšímu vědeckému zkoumání. Tím je snění. Sice existuje celá řada rozmanitých teorií, z nichž je několik podloženo vědeckým výzkumem, ale přesto stále nemáme dobrý přehled o tom, proč a jak vlastně sníme.
Výzkumy naznačují, že spánek je rozhodujícím faktorem pro uložení vzpomínek vytvořených během dne. O celém procesu a o tom, jakou roli v něm hrají sny, se však ví poměrně málo. V objektivním výzkumu snění vědce brání hlavně to, že ve spánku zůstáváme téměř uzavřeni před zbytkem světa. Proto také vědcům doteď nezbývala jiná alternativa, než se prostě ptát na detaily právě probuzených, což vedlo ke zkreslení výsledků. Ve vzpomínkách na sny samozřejmě mohou být díry, přičemž se zároveň stává, že jsou rozostřené nebo zcela nesprávné. Pokud tyto vzpomínky představují jediný materiál, se kterým mohou vědci pracovat, tak je nemožné na něm vybudovat důvěryhodný vědecký obor. Vedlo by to ke změně celého odvětví, kdyby se našlo způsobu, jak se snícími lidmi komunikovat.
Lucidní snění
Přestože tato myšlenka může znít jako z fantastické literatury, povedlo se ji zrealizovat mezinárodnímu týmu vědců pod vedením renomovaných expertů Kena Pallera a Karen Konkolyové z Northwestern University v Chicagu. Jejich projekt tvoří jeden z mnoha, jež se pokouší vytěžit maximum z lucidního snění. Tento termín je předem zapotřebí objasnit. Je jím označen relativně vzácný stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní, a to mu dává možnost svůj sen vědomě ovládat. Předpokládá se, že lucidní snění někdy zažila zhruba polovina populace, přičemž jednu pětinu lidí zastihne tento fenomén každý měsíc. Někteří jedinci si občas mohou dokonce sami určovat, co se v jejich snech stane. Právě popsaný druh kontroly je pro vědeckou obec velmi důležitý, jelikož představuje naději, že by snící člověk někdy mohl zvládnout komunikovat s okolním světem.
Aktivace mozku v REM
Zatím o tom, co se v mozku během lucidního snění děje, není mnoho známo. Výzkum tohoto děje je ještě v plenkách, avšak existují předběžná data, podle nichž hraje hlavní roli frontoparientální síť, jež se podílí na udržování pozornosti a řešení problémů. Avšak je nutné, aby proběhl ještě důkladnější výzkum, aby se tato hypotéza mohla potvrdit. Dle Benjamina Bairda z Winsonsinského institutu pro spánek a vědomí je ale jedno jisté – lucidní snění nastává během intenzivnější aktivace mozku v REM fázi spánku. „V uvedené fázi dochází k výrazným výkyvům mozkové činnosti. Lucidním se spící člověk stává na vrcholcích dané aktivity, kdy se mentálně pokouší si uvědomit, že sní. Jindy se do téhož stavu dostane náhodou, když ho něco ve snu přiměje zvážit, zda zrovna nespí,“ popisuje badatel.
Osm minus šest
Ken Paller a jeho tým se rozhodli pro jejich výzkum vybrat subjekty z řad zkušených praktikujících spolu s několika začátečníky, jež sami vytrénovali. Když pokusné osoby usnuly, vědci sledovali jejich mozkovou aktivitu, pohyby očních bulev a kontrakce obličejových svalů. Právě zmiňovaný pohyb očních bulev vědci využili ke komunikaci již mnohokrát i v minulosti. Příkladem může být Stephen LaBerge, který začátkem 80. let dokázal existenci lucidního snění právě stejnou metodou, přičemž poukázal i na předpoklad, že jsou lidé schopni při něm reagovat.
Aby snící mohli nějakým způsobem reagovat, naučili se před usnutím určité signály, které zahrnovaly úsměv nebo mračení, ale i několikanásobné pohyby očí, když chtěli naznačit číslo. Snícím byly zpočátku pokládány otázky, na něž stačilo odpovědět „ano“ či „ne“. Konkolyová a Paller zašli ještě dál a poté, co jim subjekty naznačily, že lucidně sní, jim zadávali jednoduché matematické příklady, například kolik je osm mínus šest. Konkrétní výsledek „dvě“ naznačili pohybem očí zleva doprava. Testy byly naplánovány do různých částí noci, někdy hned po usnutí pokusných osob, jindy brzy ráno. Každá laboratoř používala jiný způsob komunikace se snícím dobrovolníkem od mluvených otázek až třeba po blikající světla. Vědci položili lucidním snílkům celkem 158 otázek. Ti dali správnou odpověď v 18,6 % případů. To se zdá málo, ovšem spící dali naopak špatnou odpověď pouze na 3,2 % otázek; 17,7 % jejich odpovědí nebylo jasných a 60,8 % otázek zůstalo nezodpovězeno. Po několika otázkách a po probuzení byli snící požádáni, aby popsali své sny. Někteří si pamatovali otázky jako součást snu.
Trénování motoriky ve spánku
Studie Pallera a Konkolyové je důkazem proveditelnosti oboustranného dorozumívání se snícími osobami, díky čemuž bude do budoucna možná vydláždit cestu i dalších způsobům, které by umožnily lépe prozkoumat fungování spícího mozku. Mohly by se tak rozvinout i způsoby, jak například usnadnit učení nebo posílit kreativitu. Další z výzkumníků takto zkoušeli zlepšit základní motoriku. Němečtí badatelé nechali dobrovolníky ve snu házet mince do kelímku. Když pak následně srovnali nové výsledky po snění s těmi, kterými dosáhly předtím, tak se jim podařilo zaznamenat mírného zlepšení přesnosti. Díky tomuto výzkumu padla komunikační bariéra a narostly možnosti „efektivního“ spánku. Tyto nové možnosti, jak promlouvat ke snícím lidem, představují způsob, jak za správné stimulace dosáhnout revoluce našeho pohledu na učení nebo prohlubování dovedností při kreativních činnostech.
Pivo pod polštářem
Případný pokrok by avšak mohly zpomalit četné a často nepříjemné etické otázky: Jestliže dokážou vědci ovlivňovat naše sny, nabízí se možnost, že by k nim získaly přístup i reklamní společnosti. Americká Molson Coors Beverage Company už loni dokonce provedla experimenty, při nichž se vědci pokoušeli vyvolat sny o pivu. Výrobci piva se opírali o devadesátisekundové video vytvořené přesně pro potřeby tohoto výzkumu. S plechovkami Coors se v něm pojily pozitivní hodnoty jako čerstvý vzduch, křišťálově čistá voda a svoboda, jež měli proniknout do podvědomí a z něj i do snů. Účastníci pokusu si spot pustili těsně před spaním a vědci jejich noční odpočinek sledovali. Okamžitě po probuzení se jich badatelé ptali, co se jim zdálo. Výpovědi rozespalých jsou samozřejmě nejisté a zkreslené, přesto odborníci často slyšeli o tématech zachycených ve videu a někteří si dokonce vybavili plechovky piva Coors. Zdařilý experiment tedy vyvolal diskuzi ohledně etických otázek, které by mohly zpochybňovat morálku okolo nabourávání snů, a to i ze strany vědců.
Zneužívání snů
Tento vývoj přiměl Roberta Stickgolda z Harvardu a Antonia Zadru z Montrealské univerzity sepsat varování před zneužíváním snů ze strany reklamních firem. „Výzkum mozku přispěl k vyvinutí řady návykových technologií, a to od mobilních telefonů až po sociální média, jež se teď významně podílejí na formování našich životů. Nechceme, aby se něco podobného stalo také se spánkem,“ varují. Paller a Konkolyová si uvědomují, že se k jejich práci vážou etická dilemata, a výstrahu proto podepsali rovněž. Zadra toto téma uzavírá: „Zatímco technologie jako takové jsou neutrální a skrývají příslib do budoucna, jejich zneužití k manipulaci či například k vyvolání touhy nakupovat je děsivé.“
Zdroje:
Flowee.cz, článek dostupný zde
VTM Živě, odkaz zde
Časopis 100+1, číslo 5/2022
Wikipedie, článek o lucidním snění, dostupný zde